Uchopit a pochopit tenhle film není snadné, zvlášť když si půlka diváků pod nálepku "Hon na bin Ládina" představí generický level z Call of Duty. Do kina ale nejdete na Act of Valor (i ten byl pohříchu ukecaný), nýbrž na procedurální thriller, kterému nějaké to střílení spíš překáží. Ostatně už Smrt čeká všude mnohem spíš vařila atmosféru a charaktery - kdykoliv se v ní začalo střílet, jako bychom se rázem propadli do jiného snímku. Další film dvojice Bigelow (režie), Boal (scénář) měl ovšem na antiválečnou strunu brnkat ještě hlasitěji, posílen oscarovým úspěchem. Trochu ve stylu Fincherova Zodiaka chtěla Bigelow dloubat prstem v duševní korozi postav, které se honí za nepolapitelným stínem. Deset let prolézají pakistánské vesnice, mučí a vyslýchají pěšáky pátých, šestých šarží, tráví bezesné noci a likvidují hektolitry instantního kafe a... výsledek se nedostavuje.

Taková mravenčí práce by sejmula i Stathama, takže není divu, že místo statného borce se v hlavní roli objevuje křehká žena s buldočí povahou. Vytrhla tuhle stránku Kathryn z Cameronova manuálu nebo se jen podívala do zrcadla? Jessica Chastain na první pohled působí křehce, ale v jejích očích je vidět odhodlání. V zákopech aktuálních "amerických válek" není sama, podobně sebezničující přístup ke svému údělu má i Claire Danes v Homelandu. Jackové Baurové zřejmě musí přenechat nejdůležitější židli všehoschopným analytičkám. Jenže co když se kýžený happy end nedostaví?

Jeden by řekl, že sluníčkový konec otupí filmu hrany, ale není tomu tak.Tenhle temný konec Kathryn Bigelow v květnu 2011 vyhodila z okna a začala psát scénář z jiného konce, ale víceméně v podobném duchu. Jeden by řekl, že sluníčková koncovka otupí filmu hrany, ale není tomu tak. Třicet minut po půlnoci končí melancholicky, na rtech se známým "Vítězství? Ano. Ale za jakou cenu?". Jakkoliv se snaží Bigelow ve svém dvouapůlhodinovém spektáklu nestranit nikomu a snímat snažení Jessicy Chastain spíše odtažitou kamerou a absentující hudbou, je to od začátku prohraný boj s mainstreamovým divákem. Tohle není CSI se zpomalenými zoomy, designovými slunečními brýlemi a chytlavou znělkou. I na dokudrama je tu toho dramatu dost málo, jak byste ostatně měli z desetiletí trvající honby za nejhledanějším teroristou očekávat. Plno slepých uliček, omylů, nástrah a nešťastných rozhodnutí. Tenhle životopis jedné z nejzásadnějších amerických kapitol posledního půlstoletí nevznikl proto, aby nás bavil. Dokonce tu není ani proto, aby vám usnadnil přípravy na maturitu. Jen vedle sebe staví jednotlivé epizody zdánlivě nekonečného stíhacího seriálu, rozdrobené v našich myslích palcovými titulkami a bulvárním zpravodajstvím - od Fox News až po Blesk.

Přehrajte si trailer
Jak moc se drží Bigelow a Boal reálné premisy (pokud jste ochotni přistoupit na to, že reálná je...)? Podle stížností armády a CIA na přílišnou sdílnost jejich zaměstnanců, nebo plačtivé reakce teenagerů v publiku ("v tom filmu se hodinu a půl lautr nic neděje"), lze odhadovat, že takhle nějak to mohlo (a může) při podobných honičkách vypadat. Skoro bych i věřil, že nějaká ta Jessica Chastain a fuckující Mark Strong se mezi klukama a holkama s báječnými plackami najdou. Tyhle postavy jsou určitě uvěřitelnější než Ethan Hunt nebo Jack Ryan. Publikum ale pravděpodobně očekávalo pár CGI helikoptér navíc a sem tam nějakou fiktivní mrtvolu, která by z finální přepadovky udělala méně jednostrannou akci. Dva mlýnské kameny - natočte to podle záznamů a budou vás honit po soudech. Natočte to podle hollywoodských pravidel a ztratíte i poslední špetku kredibility. Zlatá střední cesta neexistuje, protože to už by mohli do Abottábádu jet Ice Cube a Xzibit ve vytuněném tanku od West Coast Customs.

Ale tudy ne, přátelé. Je to dlouhé, je to ubíjející a napínavé asi jako čekaná na posedu, ale všechny cesty se tu znova a znova stáčejí k postavě Jessicy Chastain, která si táhne svůj účel jako sisyfovskou kouli znovu a znovu do kopce. Nikomu nic "necpe" a jen trpělivě kope za svou pravdu. A to je možná pro spoustu lidí problém. Film co prvoplánově diváka nebaví, ale ani mu nenutí svoje poselství, je z fleku podezřelý. Proč prostě jen "je", pro všechny k očichání a osahání? To zavání evropskou školou vševýznamového artu, ale tomu zas odporují technické kvality a závěrečná vybíjená v podání Seal 6, která je záměrně vytržena z playstationového vizuálu, aby pak návrat k Jessice, opuštěné a vystrašené ve světě, který náhle postrádá onen úděl, působil o to kontrastněji. Koukat na Třicet minut po půlnoci je jako kreslit spojovačku. Myslíte si, že znáte výsledek, ale neumíte ho nakreslit bez nápovědy. Ruka vás vede zdánlivě nesmyslně od jednoho bodu k dalšímu, a ve chvíli, kdy spojíte poslední tečku s tou první, musíte se na papír podívat z dálky, abyste tu zmítající se hromadu čar pochopili. Ale kdo má na tenhle archaismus dneska čas, že?