O FILMU

Tak se přiznejte, kolikrát jste tenhle film sjeli na videokazetě s logem Intersonicu? Rychlodabing nasazený ledabyle přes německý "originál" a drsně sestříhaná verze (o pětadvacet minut!), ale komu to vadilo. Gordon Liu byl prostě ultimátní plešoun a o Shaolinu jsme tehdy věděli houby. V delší verzi je mnohem patrnější, proč se vlastně Liu vydal do kláštera Shaolin. Zastihujeme ho ještě jako idealistického studenta, který zjistí, že jeho učitel spolupracuje s odbojem. Není ale zrovna vhodná doba přidat se k rebelům, protože Chingové všechny podezřelé osoby bez lítosti zatýkají. Liuovi se však podaří o vlásek uniknout a díky pomoci venkovanů se propašuje do kláštera Shaolin, aby se tu naučil kung-fu a mohl pomáhat slabším. To sice nejsou zrovna buddhistické myšlenky, ale opat kláštera svolí, aby mladík zůstal a přijal jméno San Te. Následující pasáže se vryly do paměti snad každému fanouškovi bojových filmů. San Te prochází jednotlivé komnaty Shaolinu a v každé se naučí nějaký ten aspekt bojových umění. Je to velice chytře vymyšlené (Lau Kar-Leunga tehdy musel popadnout záchvat geniality), se spoustou neotřelých nápadů a překvapivě i hodně dobře natočené. V roce 1978 představovalo 36. komnatu Shaolinu konec klasické Shaw Brothers éry, zatímco Jackieho Drunken Master začátek nového komediálnějšího přístupu. Nestává se často, aby byla pochodeň pokroku předána v takovém stylu, protože Lau Kar-Leungův film představuje "fázovací" kung-fu na jeho pomyslném vrcholu. A to z něj činí jeden z těch nejstravitelnějších výletů do historie.

FOTOGALERIE