A proč to neříct nahlas - tyhle doplňovačky prázdných míst na mapě filmového vzdělání nejsou vždycky příjemnou sázkou na jistotu. Proto ostatně vznikla tahle rubrika. Sice často říkám, že mimo rozmezí 1977-1994 není o co stát (a to platí jak pro Hollywood, tak pro Hong Kong ;), ale přirozeně je to myšleno žertem a občas se dotknu i něčeho, co kolegové v rámci V.I.M. nebo nadšených hospodských debat nadhodí do etéru. Na rozdíl od vysoce ceněných čínských klasik jako Come Drink With Me nebo Dragon Gate Inn (ten původní), je však 36. komnata Shaolinu spíš popcornovým velkofilmem, ve kterém se i přes pokročilou stopáž (režisérská verze má přes dvě hodiny) pořád někdo s někým řeže.

Gordon Liu tehdy pro mladé videonenažrance v Česku definoval image shaolinského mnicha a polystyrenové studiové interiéry pak naznačily, jak vypadá slavný klášter Shaolin. Žrali jsme to bez odmlouvání, nevadily nám souboje tzv. "na tahy" (protivník udeří, hrdina vykryje, následuje půl vteřiny na rozmyšlení a vše se znovu opakuje :), protože do nás Lau Kar-Leung ládoval lekci z čínské historie a zároveň si z prstu vycucal tak originální tréninkové techniky, že se jednomu hned chtělo zajet do Číny a vytrpět si tam desetileté mučení.

36 komnat ale není jen o exotice a klasickému kouzlu "tenkrát poprvé...", to by už dávno ztrouchnivěl a ležel ve spodních regálech. Snímek obratně překroutil klasické schéma příkoří-trénink-pomsta, které bylo tenkrát zneužívané v každém žánrovém filmu asijské kinematografie, nabídnul charismatického hrdinu a dotáhnul všechny své přednosti k pověstné dokonalosti.

Díky 36 komnatám (a jejich přímým sequelům) se Shaw Brothers loučil se ctí a na vrcholu svých sil. Pro někoho je snímek nostalgií, která čpí jednomužným moravským dabingem, pro někoho zas starou čínskou mlátičkou, jež byla dávno překonána. Tak či onak je to důležitý kus historie, který ovlivnil nejednu generaci. A taky podstatný kus čínské ekonomiky. Turisti denně proudící do několika oficiálně licencovaných klášterů Shaolin by vám mohli vyprávět. :)