Už dva dny řeším, jestli dát 22 Jump Street 8 nebo 9/10. Phil Lord a Chris Miller, jejichž sebereflexní komediální styl bezvadně fungoval v Zataženo, občas trakaře, 21 Jump Street a Lego příběhu, totiž nemůžou takhle točit donekonečna. Je 22 Jump Street labutí písní první fáze jejich kariéry? Anebo jen omílají to samé a už to tak úplně nemá šťávu?

Dobrat se odpovědi je až překvapivě složité, jejich novinka totiž vyloženě těží z toho, že je stejná jako 21 Jump Street. Jakože prakticky úplně stejná, až na to, že v ní všechno vypadá dráž, aniž by k tomu byl relevantní důvod. Což postavy s chutí připomínají tak dlouho, až si říkáte, že se tímhle humorem nedá utáhnou dvouhodinový film. Co na to Lord s Millerem? Samozřejmě vaše pocity odhadli předem a dávno vás šálí tím, že se dvojka jen tváří, jako že je úplně stejná...

22 Jump Street je tedy (opět) především hra s divákem. Režiséři myslí přesně na to, na co vy, zároveň toho ale pořád vědí mnohem víc. Tenhle postup skvěle fungoval třeba v únorovém Lego příběhu. Matení tělem potom perfektně zabírá i tady, protože tohle duo zkrátka nepřevezete. Vždycky má v rukávu nějaké to eso a vždycky dokáže, že se nevykašlalo byť na jedinou minutu filmu. A co je hlavní? Tohle všechno stíhá až ve druhém sledu!

V tom prvním je totiž 22 Jump Street naprosto bravurní akční komedií, která záměrně čerpá z druhých Mizerů (viz přilípnuté exotické finále). Na místo tradičního buddy blbnutí jde ale tak daleko, že postavy žene do poctivě prokreslené manželské krize, jejíž rozebírání je stejně zábavné jako akce nebo vtipkování ohledně sequelidity. Nikdy si neřeknete, že by se mělo přestat kecat a začít střílet. Oboje si totiž vychutnáváte úplně stejně a v obojím je žánrové citování dotáhnuté k nevídané dokonalosti.

V čem tedy spočívají neduhy 22 Jump Street? Primárně je potřeba přistoupit na to, že je hlavní parodická linka trochu přímočařejší než minule. Lord s Millerem ale ze sequelové monotematičnosti neustále ždímají maximum a nikdy nemáte pocit, že by byste tu či onu situaci dokázali protkat lepšími vtipy. Humoru tu je ostatně tak na pět normálních komedií. Chvílemi ale bohužel úplně neštymuje děj, jelikož se musí až moc ohýbat kvůli fungování komediální stránky.

To je problém především pokročilejších fází filmu, ve kterých záporáci dělají idiotská rozhodnutí vyloženě proto, aby dali prostor potřebnému gagu. Ten vám sice rozseká bránici stejně jako x předchozích. Někde vzadu v hlavě vám ale může zablikat kontrolka, že si na chování postav vybral až příliš velkou daň. Mělo to být záměrné zrcadlení toho, že se takhle hloupě chovají i záporáci v klasických akčních filmech? Možná. V rámci pečlivě promyšlené parodie to ale přeci jen působí trochu nepatřičně.

Každopádně je dost možné, že budete podobné věci vnímat jen jako kosmetické detaily. Přísná dějová logika tu ostatně nehraje a ani nemá hrát prim. A druhá věc je, že se něco takového v 22 Jump Street prostě v klidu ztratí, protože jinak jde o nezastavitelnou kanonádu fórů, z níž budete (v ideálním případě) stejně nadšení jako z předchozí tvorby tohohle dua. Že byste brali něco navíc? Není problém. Oproti jedničce je tu totiž hned několik scén, které vyloženě stoupají do síně komediální geniality. Většinou jde o ty, ve kterých se objeví zuřící Ice Cube. I dokonale sehraní Tatum s Hillem se ale několikrát rozhlásí natolik, že budete mít co dělat, abyste neskončili pod sedačkou.

22 Jump Street se několikrát dostane vyloženě na hranici potlesku, který může na dobře naladěné projekci klidně přijít. A pokud nějakou takovou navštívíte, nebojte se ho rozpoutat. Lord s Millerem si totiž zaslouží veškerou chválu, která putuje a ještě bude putovat jejich směrem. Vlastně bych se je už nebál nazvat nástupci tria Zucker-Abrams-Zucker, ačkoliv samozřejmě baví v jiné době a trochu jiným stylem. Základy jsou však stejné. Vytříbený a těžko napodobitelný cit pro humor, ohromné žánrové nadšení a především schopnost nezamrznout za divákem. Chcete jednoznačný důkaz? Jestli vám ho neposkytnou finální titulky, která snad strkají do kapsy i závěr Pařby ve Vegas, tak jste definitivně ztracení. A ačkoliv ve vás můžou probudí pocit, že tahle dvojka už prostě nemá moc kam stoupat, nabušenost 22 Jump Street to nijak nesnižuje. Naopak si ho díky nebojácnému absolutnímu nasazení užijete ještě víc!