Znáte ten pocit, když si unavení po celodenní práci večer sednete s kamarády v oblíbené hospodě, objednáte si pivo a guláš k večeři a při prvním soustu zjistíte, že mezi pěti obrovskými knedlíky a nádherně štědrou porcí masa leží chcíplá masařka? Přesně takový pocit jsem měl u (Ne)lidského kšeftu. Na první pohled je všechno v tom nejlepším pořádku, ale jakmile člověk nakoukne pod pozlátko, zjistí, že tu něco řádně zapáchá.

Po prvních pár minutách se ale zdá, že je všechno v pořádku. Co v pořádku. Dokonce to vypadá na docela slušný nářez. Španělsky zpívaná rocková vypalovačka a působivé záběry z přelidněného Mexico City člověka velmi rychle strhnou a člověk může nabýt dojmu, že (Ne)lidský kšeft bude zatraceně divoce natočené drama o hodně zajímavém tématu. Hrdinou je mexický puberťák Jorge. Ten žije v té chudší části středoamerické metropole a spolu se dvěma kámoši se snaží přežít, jak se dá. Obírá hloupé americké turisty o jejich dolary, balí na ulicích holky a má rád svou matku a mladší sestru Adrianu. Do jeho víceméně idylického života však zasáhne osudná náhoda, když si Adrianu vyberou ruští obchodníci s lidským masem. A protože si zmizení sestry dává Jorge za vinu, neváhá ani chvilku a vydává se po jejích stopách. Bez peněz, bez dokladů a prakticky bez šance. Naštěstí narazí na stárnoucího amerického policajta Raye a když zjistí, že oba dva sledují stejný cíl (i když z dost odlišných důvodů), rozhodnou se spojit síly. Avšak i přesto, že vědí, kam transport unesených lidí směřuje, najít a osvobodit Adrianu bude mnohem složitější, než si vůbec dokáží představit.

(Ne)lidský kšeft je natočený podle novinového článku, který upozorňoval na problém obchodu s lidmi, což je téma dost zajímavé, ale na druhou stranu se s ním v kinech setkáváme málokdy, takže scénáristé měli docela volnou ruku co se týče vymýšlení zápletek a filmových situací. Ale to, co napsali, je učiněné peklo. Ani by tolik nevadilo, že film diváka příliš nepřekvapí a děje se v něm přesně to, co člověk očekává, ale hlavní průšvih je v tom, že krom hlavních hrdinů jsou ve filmu všechny vedlejší charaktery buď příliš prvoplánové nebo příliš hloupé. Cynický pašerák lidí se náhle začne modlit před desetimetrovým křížem (aby ukázal, že je také člověk), americký turista ne nepodobný Homeru Simpsonovi se naivně vydává do té nejodpornější mexické čtvrti a je překvapený, že tam na něj čeká dvojice drsňáků, kteří se třesou na jeho dolary. Americká pašerácká spojka je tak strašně zlá, že nejdřív píchne drogu sobě a hned potom desetiletému čínskému chlapci a dívky z východní Evropy, které přijely do Ameriky za prací, s úsměvem předávají své doklady muži, jehož v životě neviděli. (Ne)lidský kšeft je zkrátka plný blbců. A co hůř - dělá blbce i z diváka.

Vedle vyloženě nepovedeného scénáře ale vynikne režie německého talentu jménem Marco Kreuzpaintner (dál mu budu kvůli jeho příjmení říkat jen „režisér“). Tenhle třicátník má totiž talent. Pokud jde jen a pouze o audiovizuální stránku filmu, není tu co vytknout. Režisér hodně využívá barevných filtrů a ruční kamery. Má nápady a navzdory scénáři má (Ne)lidský kšeft občas docela zajímavou atmosféru. Bohužel na některé scény nestačil ani on. Setkání s pedofily na parkovišti (za mexickými hranicemi jsou asi speciální pedofilní parkoviště, kde stojí pět aut a chlípníci si vybírají z nevinných děvčátek, jako kdyby nakupovali mrkev na trhu) nebo rádoby překvapivé osudové rozhodnutí polky Veroniky, jsou zkrátka tak hloupé a naivní scény, že by si s nimi neporadil nikdo.

Velkou pochvalu si překvapivě zaslouží i Kevin Kline, jenž Raye zahrál velmi civilně a působivě. Nečekejte klasického policajta, tohle je spíš zoufalý chlap, který se chytá i toho nejmenšího stébla, i když ví, že se nejspíš stejně zlomí. Kline by se měl vykašlat na hraní ve filmech jako je Růžový panter, protože stylizace do obyčejného padesátníka mu sluší mnohem víc. Škoda, že jeho parťák Jorge v podání debutujícího Cesara Ramose, se nevyhnul otravnému přehrávání. Ale dá se to vydržet.

(Ne)lidský kšeft je smutným příkladem toho, jak může jeden nefungující prvek stáhnout ke dnu celý film. Být scénář inteligentnější a méně naivní, mohlo být hodnocení klidně o tři hvězdičky výš, ale takhle zůstalo jen u pěkných obrázků, sem tam působivé atmosféry a jednoho dobrého hereckého výkonu. Nepochybuji, že díky tématu si film najde spoustu diváků, kteří na něj nedají dopustit, ale pro mě osobně jde o stejný typ filmu, jako byl Pianista Romana Polanského. Je to laciná a poměrně hloupá báchorka, která se však zabývá tématem, jenž je samo o sobě velmi silné. Pokud vám tohle ke spokojenosti stačí, klidně si (Ne)lidský kšeft pusťte. Než se ale do mě pustíte v diskusi, zeptejte se sami sebe, jestli by to celé nemohlo být ještě MNOHEM lepší.