Inu, milé malé filmy s utrápenými teenagery to nikdy neměly jednoduché. Po niternější indie si rád hodí kamenem kdekdo, protože to přece zákonitě musí být plochá blbina pro zakřiknuté introverty, kteří si doteď nesáhli na hezkou holku. A tak s nimi řádně zacloumá čistě to, že jejich filmový předobraz získá pár roztodivných kamarádů, zhlédne Hermioninu podprsenku a na chvíli nabude dojmu, že odteď už jeho život bude strašně super. No prostě načančané nic přesně pro cílovku.

Charlieho malá tajemství: FOTOGALERIE

Přehrajte si trailer Na tenhle kousek se ale také dá dívat z druhé strany. V tom případě sice nebudete cool, protože se vám líbí film, ve kterém není cool vůbec nic. Zase se vám ale možná podaří něco jiného. A to proniknout do světa jednoho utrápeného klučiny (přesně pasující Logan Lerman), který by se strašně rád vyhrabal ze škatulky školního outsidera. Něco v něm mu ale nedovoluje to vzít zkratkou, a tak z ní musí vylézat krůček po krůčku. Pochopitelně ne za doprovodu té nejsmyslnější školní roztleskávačky a kapitána fotbalového týmu. Nýbrž s pomocí nově nabraných kamarádů (výborná Emma Watson, ale ještě třikrát lepší Ezra Miller), kteří jsou za každých okolností tak trochu blázni. Jenže vůbec se za to vůbec nestydí.

Jen málokdy se stává, že se na nezávislé scéně objeví až tak autorský projekt, jakým je Ten, kdo stojí v koutě. Režisér Stephen Chbosky je totiž zároveň i scenáristou a autorem knižní předlohy, což mu dávalo jedinečnou pozici naložit s vlastním materiálem tak, jak si zaslouží. A jak už jste možná pochopili z předchozích řádků, svoji šanci rozhodně nezahodil. Jeho sonda do života těch méně oblíbených teenagerů je totiž nebývale osobitá a neotřelá, úspěšně se vyhýbá řadě klišé a hned několikrát tne hluboko do živého. Žádný Charlieho problém tu není jen tak na okrasu, žádná scéna zbytečně nevyplňuje místo mezi dvěma povinnými událostmi. A když si k tomu připočtete dvojici vedlejších postav, které se také vytrvale snaží najít útěchu ve světě, který není zrovna nakloněn netradičním persónám... žánr fasuje další trvalku, na jejíž hrdiny jen tak nezapomenete.

Ten, kdo stojí v koutě se tak ze startovní pozice jednoduché a průhledné indie škrábají k nevídaným kvalitativním výšinám. Nikdy si nejste jisti, co hrdiny smete příště a jak na to budou reagovat. Jasné je akorát to, že to bude bolet vás i je, a že je proto zásadní si náležitě vychutnat každý okamžik štěstí. Už jsem říkal, že tenhle film není ani trochu cool? Brilantní příběhy o dospívání takové bývají docela často...