Městský úředníček Niki se ve volném čase věnuje tiché a samotářské zálibě – entomologii. Jednoho dne se vydává na sběratelský výlet do písečné oblasti kus od mořského pobřeží, kde chce vypátrat vzácný exemplář brouka do svojí sbírky. Během „lovu“ však na chvíli usne uprostřed písku a zmešká tak poslední autobus do města. Když ho najdou místní, Niki přijme nabídku noclehu u vdovy, jejíž dům se nachází doslova v písečné jámě. Písek tu padá ze stropu, proniká dovnitř dveřmi a skulinami, přivádí do domu vlhkost. Na druhý den se ukáže, že cesta z písečné samoty nebude tak jednoduchá. Žena ani vesničané nemají v úmyslu Nikiho pustit, namísto toho má zůstat a den za dnem pomáhat vdově odklízet písek, který by jinak pohltil celou osadu. Její sisyfovská práce má samozřejmě rozměr metafory; představuje odhodlanost pokračovat i ve snažení, kterému nikdy nebude konec. Právě to se ale nedobrovolnému návštěvníkovi protiví.