Epický to není, byť by asi mohlo (a snad si ty nejšťavnatější záběry nechají fakt až do filmu), ale ta hudba a to uchopení zdrceného Wolverina z toho aspoň dělají docela osudovou, dojemnou a konečně i poměrně logickou věc. A to mi vlastně momentálně opravdu stačí ke štěstí a hlavně k tomu, abych se na to mohl těšit. Sice tu je pořád faktor Shawna Levyho, ale tak holt budu věřit, že když nad sebou měl armádu kravaťáků a k ruce Ryana Reynoldse a Hugh Jackmana, tak to i navzdory stávkám (tady začnou ty ozvěny scenáristické stávky poprvé být cítit...) zandal aspoň na ten starý dobrý marvelovský nadprůměr, který už jsme v kinech tak dlouho neviděli, když nepočítám rozlučku se Strážci. Jinak jde ukázce přičíst k dobru i to, že na mnoha místech záměrně klame tělem, toho já jsem vždycky fanoušek (když to je v nějaké rozumné fér míře, a ne jako Yesterday s Anou de Armas...). Co vy, jak tomu věříte vy?