V posledních dnech jste možná zavítali do debat o tom, jestli Kráska a zvíře vydělá miliardu nebo ne. TedGeorge tuší velký disneyovský triumf a má nejednoho oponenta, záležitosti MoneyZone teď ale na chvíli odložíme stranou. Většinu lidí totiž zajímají spíš kvality výsledného filmu, které už si můžeme v klidu rozebrat.

Kráska a zvíře: FOTOGALERIE

Jak to tedy dopadlo? Odpověď je samozřejmě složitější, v jádru se ale dá shrnout do slůvka neslavně. Z předloňské Popelky se vyklubalo krásné překvapení a i Kniha džunglí sesbírala hodně chvály, Kráska a zvíře však očekávání překonávat nebude. Vlastně se nebojím říct, že se jedná o průměrnou pohádku, jíž ozvláštňuje akorát vizuální stránka. Bez čarokrásných scenérií by vám totiž zbyla jen báchorka o tom, jak se sečtělá vesničanka nechává balit namyšleným kokotem.

Ano, silná to slova. Nejnovější verze zvířete ale holt není příliš sympatická a dvě třetiny filmu jde o zuřícího sobce, jehož má v poslední chvíli vykoupit tragický flashback. Možná jsem málo tolerantní, ale mě to zkrátka nestačilo. Určitě ne natolik, abych v tom namísto "když tě hulvát obdaruje, nejspíš je tajně super a měla bys na něj začít být hodná" viděl dojemný příběh o skryté vnitřní kráse.

Celý film prostě stojí na vratkých základech, jimž moc nepřidává ani vágní ústřední kletba (jak její začátek, tak její vyústění). Tvůrci jako by počítali s tím, že lidem stačí ke štěstí zpívající Hermiona, a tak ji vsadili do tuny odkazů na slavný animák a tím to haslo. Třeba Popelka se snažila o trochu modernější pojetí a ústřední pár měl ohromnou jiskru. Nic takového ve Krásce a zvířeti nenajdete, nejvíc energie sem totiž dotáhl Gaston, jehož si neskutečně užívá Luke Evans.

Přepálený "padouch" je přesně tou živelnou figurou, které je radost sledovat. Jakmile se Gaston objeví na plátně, všechno jako by ožilo a děj se hýbal kupředu. Když ale naopak zmizí, mnohdy se akorát modlíte, aby se nepřišla další etuda s jednotvárnými vesničany nebo oživlým nábytkem. Neříkám, že si Ewan McGregor, Ian McKellen nebo Emma Thompson svoje dabérské role neužívají. V hutných 130 minutách toho však nazpívají nějak moc a na konci stejně není jasné, proč museli trpět podobně krutým osudem jako zakletý princ.

Kráska a zvíře se zkrátka nesoustředí na ty správné věci (= ústřední vztah) a má přednosti spíš v detailech a ve scénách, které stojí víceméně bokem. Belle se tu nadělily dojemné rozpravy s otcem, Gaston vládne v každém svém výstupu a zvíře velmi působivě pěje na hradbách. Jenže co naplat, když se v tom důležitém čaruje jen zřídka a místo závanu moderní pohádky se tu jede křečovité retro.

Zčásti je to určitě scénářem, který po Evanu Spiliotopoulosovi (Lovec: Zimní válka!) zachraňoval Stephen Chbotsky (Charlieho malá tajemství). Zčásti režírujícím Billem Condonem, jenž natočil poslední dva díly Stmívání a pořád se nestihnul vrátit do formy. A zčásti Disneyovci, kteří tentokrát vsadili na špatnou stylizaci. Z Krásky a zvířete se jednoduše stal popcorn s hrdinkou, která přečetla asi 10 knih a teď krotí bohatého sobce, což v roce 2017 v podstatě nemá koho oslnit.