Na druhé Kingsmany jsem šel s tím, že je točí jeden z nejlepších režisérů současnosti. Matthew Vaughn má za sebou Po krk v extázi, Hvězdný prach, Kick-Ass, poloreboot X-Menů a tři roky starý rozjezd kingsmanovské série, takže patero pecek, které si kdykoliv rád vpálím znovu. Londýnský rodák se dlouho vyhýbal sequelům, protože v ně moc nevěří, u tohohle filmu ale dostal kupu peněz a volnou ruku, načež rozšíření vlastní značky prostě neodolal. Jak to nakonec dopadlo? Čím dál jsem od projekce, tím v tom mám jasněji. Dvojka Kingsmanů jednoduše bolí, protože udělala snad všechno špatně.

Vaughn už stihl přiznat, že měla první verze filmu 3 hodiny 40 minut a že mu Foxové dokonce nabídli rozetnutí na dva díly. To samozřejmě ihned zavrhnul, vcelku to ale vysvětluje, proč druzí Kingsmani vypadají tak, jak vypadají. Na začátku možná byli narvaní nápady a stylovými scénami. Do kin však dorazil ploužící se dialogový kolos, v němž je brutální nadbytek postav a těžký nedostatek něčeho zajímavého.

Kingsman: Zlatý kruh: FOTOGALERIE

Většinu stopáže se prostě jen kecá, aby se uvedli do obrazu všichni hrdinové, s nimiž se pak... kecá dál. Celý film je o tom, jak zdecimovaní Kingsmani zjistí, že mají tajnou americkou protiváhu jménem Statesman, a snaží se spolu s ní porazit maniakální záporačku s tváří Julianne Moore. Tři ze čtyř představených Statesmanů ale prakticky nic nedělají, a to samé platí pro všechny záporáky, kteří se málokdy hnou ze supertajné základny v bistru z 50. let. Že byste rádi věděli, proč ta základna existuje a proč má její majitelka tak kruté plány s celým světem? No, já taky. Vaughn ale tyhle vysvětlovačky očividně vyndal, aby měl čas na jiné vysvětlovačky!

Kromě Kingsmanů, Statesmanů a padouchů jsou ve filmu ještě linie s Eggsyho kámoši, švédskou princeznou (ano, tou z konce jedničky) nebo americkým prezidentem. Upřímně moc nechápu, že je Vaughn považoval za důležité, ale nafukují stopáž na těžkopádných 141 minut, jež kromě úvodu a závěru nenabízejí žádnou pořádnou akci. Celý Zlatý kruh (ne, neptejte se proč zrovna Zlatý kruh) je tak strašně ubíjející a první půlku jen usilovně čekáte na nějakou spásu.

Ta naštěstí přijde a správně tušíte, že má podobu Colina Firtha. Jakmile se britský veterán vrátí do hry, okamžitě přehraje všechny kolem a alespoň v pár (dialogových) scénách se mu povede dorovnat famózní první díl. Když ale zrovna neudílí cenné životní rady, je stejně jako ostatní zavřený v prapodivném filmu o tom, jak musí pár britských agentů letět do pralesa a zabít tam asi 20 no name joudů se samopaly.

Ano, všechno je to "strašně bondovské", a chápu, že je řada scén záměrná nadsázka. První Kingsmani ale měli šmrnc a drive a prakticky v nich nenajdete scénu, na kterou byste se netěšili. Tady se jen nekonečně bloudí mezi kupou nezáživných míst a ještě nezáživnějších lidí. A když už to vypadá, že nemůže být hůř, pokusí se Vaughn citovat první díl, jako by vlastně nebyl jeho a skládal mu povinnou, fanoušky očekávanou poctu.

Na konci filmu mi blesklo hlavou, že bych si klidně dal třetí díl - kdyby byl od Vaughna. Pak jsem si ale uvědomil, že jsem právě viděl jeho dvojku, a hned mě na něco dalšího přešla chuť. Druzí Kingsmani jsou učebnicovým příkladem toho, jak se dá téměř pohřbít vlastní dílo. A i když v nich pořád najdete nějakou tu říznou akci a sem tam i rebelský nápad, jako celek je to veliké trápení, v němž pořádně fungují jen sympatičtí hlavní hrdinové.