Jmenuje se Dave a vždycky mu vrtalo hlavou, proč nikoho nenapadlo navléct na sebe superhrdinský kostým a vyrazit do ulic bojovat proti bezpráví. No proč vlastně ne! Nevrtá to hlavou snad každému teenagerovi, který má načteno příliš mnoho comicsů a je pravidelným terčem uštěpačných poznámek starších a silnějších? A tady se zrodil Kick-Ass - výrazný filmový hrdina pro následující desetiletku.

Logický fakt číslo jedna: Kick-Ass do puntíku reflektuje jeden z nejvýraznějších trendů kinematografie posledních let. V rámci reakce na krize rozličných druhů a odrůd, které zmítají děním napříč nejrůznějšími sférami, diváci přestali vzhlížet k nedotknutelným supercool hrdinům a začali hledat hrdiny ve vlastních řadách. Hrdiny s opravdovými problémy, které je potřeba řešit na úrovni každodenních zkušeností. Akční žánr už svoje náboje pomalu vystřílel – Ethan Hunt, Jason Bourne i James Bond nabídli prakticky to nejdůležitější –, žánr komedie zažil podobnou obrodu v podobě raných celovečerních eskapád Judda Apatowa (Superbad, Zbouchnutá a tak dál). Přesně na půli cesty teď stojí Kick-Ass jako esence obojího, takřka dokonalá fúze, která se nebojí kombinovat oba žánry dle libosti a nasytit hladové krky obou fanouškovských táborů.

Přesto všechno je Kick-Ass více zábavná teenagerská komedie, než cokoliv jiného. Komedie, kde se derou na povrch termíny jako puberta, erekce a ze všeho nejvíc pubertální erekce. Víc než film, kde se bezhlavě šermuje zbraněmi a střílí z bouchaček s nevyčerpatelnými zásobníky, přestože tohle každý zájemce dostane také. Strážci načrtli novou trendovou křivku, ale až Kick-Ass je její pravý komerční průkopník. Obrovskou výhodou filmu je to, že cílí na mladší publikum a prezentuje se tak, že slovem comics je prošpikován až ve druhé řadě. V té první jde o jednoho kluka, který se v legračním zeleném kostýmu snaží změnit svět.

Jde mu to ztuha, ale o to větší je to sranda. A čím víc se na plátno sype comicsových i obecně popkulturních narážek („Jestli teď zemřu, nikdy se nedozvím, jak dopadl Lost.“), tím více se dere na diváckou tvář uchechtnutí, úsměvů, ale i nefalšovaných záchvatů smíchu. Čím víc se Dave snaží být tím, o čem mu učebnice fyziky a veškerá pojednání na téma zdravý rozum říkají, že je zhola nemožné, tím víc se člověk vciťuje do jeho kůže a má pocit, že tenhle sen si může uskutečnit téměř každý.

Tak jako záporák v podání Marka Stronga, i Matthew Vaughn ale předává poselství, že být superhrdinou škodí vašemu zdraví. V ohromně nekorektním stylu sice sype pod kola svého filmu tucty mrtvol, finišujících poslední vteřiny svého života velmi bizarní a nekorektní formou, jenže nevynechává ani ty z řad teenagerů. Odvážné! Popsaný krok pak vede k tomu, že Kick-Ass zachovává jak comicsovou nadsázku, tak i ryzí dramatické napětí. Obojí se střídá v cyklech tak pravidelných, že nezbývá čas na hlubší úvahy o tom, co z toho je zajímavější.

Navíc do toho dvakrát zahrají Prodigy a jeden se prostě přistihne, že mu ten podvědomý úsměv z tváře nezmizel už půl hodiny. První velká láska, velký sen o velkých věcech, duo pubertálních kamarádů za zády. To všechno na bedrech nás všech, kteří kdy slintali nad bujícím poprsím holek z 5A a na zadní desky sešitů z dějepisu neobratně črtali něco, co při troše fantazie mohl být Spider-Man. Aaron Johnson je herecky přesně tam, kde má být. Je tím správným ztělesněním „normálního kluka ze sousedství“, který onanuje u počítače a jeho nejlepší společnicí je role toaletních ubrousků. Dám ruku do ohně za to, že role Davea ho takřka okamžitě katapultuje mezi nejžádanější mladickou hereckou elitu současnosti. Tím, čím jste vy, tím je totiž i on. Hrdinou pro všechny, jež se ráno probudí a zkoumají zarudlý uhřík na nose, který tam včera ještě nebyl a dnes neodbytně svítí na deset metrů jako malá příruční lucerna. Zůstává už jen malou záhadou, kde se Dave tak dobře naučil mlátit tyčemi, které mu většinu času efektně zdobí záda, ale kdo by o tomhle nějak hluboce přemýšlel; jeho první zkušenosti z ulic lemují hluboké rány a modřiny, které tu auru schopností nad rámec průměrného teenagera zase poctivě vrací zpátky na zem. Poslední dvě obdivná slova k hereckým výkonům ostatních: N-i-c-o-l-a-s C-a-g-e!

Matthew Vaughn po režijní stránce rozhodně působil mnohem jistěji ve své nespoutané „gangsterské“ poloze, kdy nad jeho tvorbou nemělo dohled žádné velké studio. Důsledkem takového dohledu je pak jistá nervozita, ústupky a prvoplánovější legrácky, které trčí z plátna na úkor nedořečených motivů a lepšího rozvoje postav. Stále ale zvládl vyšvihnout na plátno velký kompaktní a roztomile stylizovaný celek, čirou filmovou magii, která se tu nevidí každý rok, a téměř beze zbytku vyplněnou šablonu pravého „entertainmentu“ v tom nejlepším slova smyslu. Jinak řečeno – Kick-Ass je hravý, vtipný, svižně natočený, konstantně úsměvný a v mnoha ohledech nadupaný až po samý okraj. Navíc mluví „univerzální rodinnou řečí“, takže si můžete vsadit i na to, že výrazně zahýbe s letošními žebříčky návštěvnosti kin i utržených peněz. Což pochopitelně znamená jediné – do roka a do dne tu máme dvojku. Dobře pro nás! Mimochodem, doporučuji se okamžitě ponořit do vln internetových e-shopů - zelené pláštěnky teď totiž hodně pofrčí!

Výtky, které Kick-Assu brání k dosažení plnohodnotné hvězdokupy, by se neobešly bez spoilerů, což v kostce znamená to, že se týkají víceméně pouze dílčích scén a zvratů. Přeneseně to ale pravděpodobně znamená i to, že koncept i samotný příběh mohl být o ještě velký kus lepší, jinak by tahle stížnost nepadla na úrodnou půdu. Jako představovačka hrdinů a nástup na scénu je ale Kick-Ass naprosto uspokojivý a zcela dostačující. Dokonce mnohem uspokojivější, než většina v současnosti rozjetých sérií se zajetými hrdiny.

P.S. Kick-Ass pochopitelně skrývá spoustu náznaků pro ty z vás, kteří četli comics. Ale stejné náznaky působí poměrně nezávadně pro ty, kteří ho nečetli. Prostě tu jsou. A co je důležité, neznalé nijak neuráží, nevyvádí z kontextu a hlavně nevyvolávají zmatečné otázky důležité pro vývoj dalšího děje. Zkrátka to vypadá tak, jak by to vypadat mělo a jak to mnohdy často nevypadá (zdravíme filmového Harryho Pottera).

P.P.S. Výsledek leží přesně na hraně mezi 8 a 9. Film, který z člověka i po tolika letech strávených v kině dokáže udělat nadšeného fanouška, si ale rozhodně zaslouží zaokrouhlovat směrem nahoru.