Hezky jsem se rozvášnil v prvních dojmech, vědom si toho, že recenzi napíše někdo jiný a já se nebudu opakovat. Člověk míní, Cival mění. Ale je to jedno, opakování je přece matka moudrosti. Dost možná si to myslel i Jeff Wadlow, když odmávnul první klapku druhého Kick-Ass. Ale některé věci zkrátka podruhé zopakovat nelze.

Abyste si uvědomili důvod, proč byl Kick-Ass 2 předem prohranou bitvou, musíte se vrátit o tři roky zpátky. Jednička totiž byla srdcovým projektem Matthew Vaughna. Zakecal se tehdy s Millarem, padli si do oka, posléze i do náruče a Vaughn se za projekt neuvěřitelně rval. Vykašlal se na změny v předloze, které požadovalo studio, nechtěl ani o píď ustoupit co se týče násilí a nadávek. Obsadil neokoukané herce, případně herce, od kterých už nikdo nic nečekal (mluvíte o tobě, Nicku). A překvapil všechny - studio, kritiky, diváky a dost možná i sám sebe. Punkovost a živelná energie, kterou první Kick-Ass disponuje, se dá srovnat snad jen s prvním Crankem. A několika hodně dadaistickými zhulenými indie filmy z dob dávno zapomenutých. Takové anomálie jsme zkrátka svědky jen jednou za pár let. Kick-Ass se samozřejmě nezavděčil všem, ale pro mě je spolu se Scottem Pilgrimem opomíjenou perlou komiksového žánru, která chce hlavně bavit a pobavit. Protože když se nebavíte, tak proč jste sakra do toho jina šli, no ne?

Vaughn po odklepnutí dvojky zjevně pochopil, že kouzlo neočekávaného pominulo. Jeho filmy se samy sobě navzájem vůbec nepodobají, takže je těžké odhadnout, zda byl Kick-Ass opravdu klika nebo jen důkaz tvůrčí nestálosti. Přesunul se proto na pozici producenta a stejné zběhnutí provedli i scenáristé. Dojem vydupané srdcovky byl ta-tam, protože dvojka je očividnou snahou levně vyzkoumat, zda má ještě publikum hlad. Jeff Wadlow, šikovný, ale nepříliš invenční videoklipař, ji natočil za 28 milionů dolarů podle Millarova komiksového sequelu, který byl sám o sobě označen za nepříliš objevné a trochu vynucené pokračování, které se snaží náročného čtenáře zasypat krví, vnitřnostmi a dokonce i nějakým tím sekretem. Není divu, že na vlažně přijatý komiks musel navázat přece jen povedenějším spinoffem Hit-Girl. Ano, i na barevně potištěných listech se ukázalo, že Hit-Girl má mnohem větší potenciál než hlavní hrdina a Superman-amatér jménem Kick-Ass. Filmová dvojka bohužel tenhle politováníhodný přešlap objevuje tzv. od nuly.

V jedničce totiž bylo neumětelství většiny narychlo spíchnutých superhrdinů vcelku zábavné. Chceš si hrát na hrdinu? Dřív nebo později dostaneš přes hubu, nebo tě rovnou zahrabou šest stop pod zem, odkud tě nevzkřísí ani deset milionů lajků na YouTube. Film, odehrávající se v post-komiksové době, kdy každá postava ví, kdo je Peter Parker, Bruce Wayne nebo Clark Kent, si samozřejmě z komiksů rovnoměrně utahoval, stejně jako využíval jejich archetypálnosti k tomu, aby rychle črtal vlastní postavy. Jakmile váš divák chápe, jak takový komiks funguje, můžete v relativně krátké stopáži zvládnout jak origin, tak jeho vlastní parodii. Mnohdy zcela souběžně, což samozřejmě nechává dostatek prostoru všelijakým narážkám a humorům. A není to za cenu toho, že ten superhrdinský pomníček celý pomočíte - stačí ukázat, že malá holka trénující od narození, skutečně může mít navrch nad jakýmkoliv protivníkem, bez ohledu na to, zda používá kostým či nikoliv. Zatímco Daveův Kick-Ass naplňoval dokonale heslo "Ty si buď hodně odvážněj nebo hodně blbej", Mindy byla nedotknutelnou superhrdinkou, která si svou převahu náležitě užívala. A divák s ní. Jenže kam s touhle konstelací pohnout o tři roky později?

I když se to na první pohled nezdá, zestárnutí hrdinů snímku dost ublížilo. Vaughn už při natáčení jedničky poslal do háje Sony, když chtělo mít z Mindy teenagerku. Od studia to byl logický krok, protože když vypadáte na šestnáct, spíš vám projde fuckování a porcování lidí motýlkem. Vaughn si nicméně prosadil Chloe Moretz a první Kick-Ass díky tomu získal osobitý image, který někteří recenzenti nemohli přenést přes srdce, takže se samozřejmě zvedla lavina odporu nad vraždícím a nadávajícím dítětem. Budiž. Ve dvojce je ovšem Mindy, v podání stejné herečky, klasickou šestnáctkou, která jako by vypadla z Buffy, zabíječky upírů. Jasně, začátek filmu se snaží z Davea a Mindy dělat největší kámoše, kteří před svými opatrovníky musejí předstírat klasickou pubertu, zatímco se scházejí v tělocvičně a pilně trénují.

Jenže Wadlow z téhle roviny poměrně rychle cukne do klasického středoškolského hororu, kdy Mindy skoro přichází na chuť dovádění se spolužačkami ve stylu Protivných sprostých holek. Rázem se ztratí veškerý nadhled a skoro to vypadá, že koukáte na tuctovou disneyovku o milé dívce s růžovým batohem, která prochází pubertou a hledá sama sebe. Souběžná story s Davem a jeho novým týmem to nezachrání, protože až na hláškujícího Carreyho, který vyplňuje díru po Nicolasu Cageovi, vypadá zbytek party jako hodně bizarní cosplay mužstvo na castingu X Faktoru. Jejich story jsou ještě děsivější než jejich kostýmy a prostředek filmu hrozivě trpí naprostou ztrátou nadhledu. Jako by se Kick-Ass na chvilku stal tím, do čeho v prvním filmu kopal - rutinní, pro prachy odvedenou fušeřinou, kterou jste už tolikrát viděli.

Na pomoc naštěstí přichází Motherfucker (nebudu tu zmiňovat české překlady, i když jsou celkem přesné a povedené, např. plukovník Pravdoláska je chytrá lokalizace, ať na to koukáte odkudkoliv) a jeho tým superzáporáků. Christopher Mintz-Plasse opět hraje spíš McLovina a v některých scénách mi za něj bylo až trapně, ale má prachy a nebojí se je použít na armádu obskurních postaviček, kterým logicky dominuje Matička Rus - dvoumetrová kulturistka Olga Kurkulina si zahrála postavu, kterou nelze přehlédnout ani ignorovat. Jako jediná v tomhle filmovém vesmíru totiž disponuje opravdovými superschopnostmi a když likviduje policejní sbor je to podívaná klasických komiksových parametrů, kdy vzduchem léta všechno, co neváží víc jak půldruhé tuny. A lítá to proto, že to Olga mrští jako olympijské kladivo. Ach, škoda, že jí ve filmu nebylo víc. Totéž platí i o Pravdoláskovi Jima Carreyho nebo Javierovi Johna Leguizama. Dobří herci a výjimečné postavy, ale snímek s nimi příliš zametá na úkor těch hlavních.

A především na úkor Kick-Asse a Motherfuckera, což je průšvih, protože ti dva se od finále prvního filmu vůbec nikam neposunuli. Motherfucker chce zabít Kick-Asse, Kick-Ass chce konat dobro. V čem je problém? Oba jsou hrozní trotlové a bez svých pomocníků byste je zmlátili srolovanými lidovkami. K čemu je, že Dave v úvodní montáži poctivě trénuje s Mindy a vyrobí si vzorný sixpack, když ho pak v postranní uličce zmlátí banda feťáků? A proč si Motherfucker platí tréninky s Chuckem Lidellem a hraje si na mafiána, když nedokáže zastřelit člověka ani v Call of Duty? Tahle mimoňskost byla zábavná v prvním díle. Když ale i v samotném finále dvojky sledujete, jak kolem sebe ti dva nemotorně tancují, pomyslíte si něco sprostého o opakovaném vtipu.


Přehrajte si trailer Nějaké to uvědomění přichází až v úplně poslední scéně, kdy si Kick-Ass uvědomuje, že takhle by to dál nešlo. Bohužel v závěrečném epilogu trochu přizdisráčsky uzavírá kruh, vědom si pravděpodobně toho, že na třetí díl už producenti peníze neseženou (s tím minimálním rozpočtem bych se ale direct-to-video sequelu vůbec nedivil). Jedinou opravdu zajímavou postavou tak zůstává Mindy alias Hit-Girl. Chloe Grace Moretz nám poměrně vyrostla a konečně je pochopitelný ten Vaughnův argument z jedničky, že nechtěl obsadit teenagerku, protože ji budou diváci automaticky brát jako sexuální objekt. Mno... ve dvojce už se tomu asi nevyhnete. Je to dáno ale zejména tím, že celá ta obšlehnutá zápletka středoškolské šikany, slouží jen coby laciná výplň stominutové stopáže. Celý druhý akt je vlastně nastavovanou kaší, protože si z něj postavy žádné ponaučení neodnesou, jen je brzdí na cestě k závěrečnému zúčtování.

A ve finále? Ve finále se všichni poperou se všemi, trochu jako v posledním Rychle a zběsile. Žádný z duelů si pořádně neužijete, ale nechybí tomu šťáva a sem tam i nějaká hláška. On totiž Wadlow, jakkoliv jede podle celkem nudných not, zas tak úplně nešikovný není. Zvládá komediální timing i střih akčních scén, a navzdory studiovému looku, který je plný marně maskovaného greenscreenu, dokáže odvádět divákovu pozornost tam, kam zrovna potřebuje. Kick-Ass 2 nepřekvapí, chybí mu ta hravost jedničky, která se projevila zejména na geniálním soundtracku, ale nelze mu upřít snahu zavděčit se publiku, které originál vytvořil. A i když je to běh proti zdi, běží dvojka hlavou napřed. Proto tu šestku v hodnocení neberte jako prohru. Je to spíš bezgólová remíza s několika nastřelenými tyčkami.