U Marvelu v posledních letech najeli na dvojblok "velká týmovka + zábavný origin". Řežby s Avengery doprovází hravější žánrové úkroky, které do universa vlévají novou krev, a přesně tohle je i případ Doctora Strange. Stěžejní marvelácký kouzelník, jehož ale široká veřejnost prakticky nezná, kráčí přímo ve šlépějích Strážců Galaxie a Ant-Mana. A nejspíš vás potěší, že se jeho debut náramně vydařil.

Na Strangeovi je obrovsky vidět, že nejde o projekt šitý horkou jehlou. Marvel ho piplal řadu let a Kevin Feige mnohokrát prohlásit, že se jedná o jeho favorita, takže mu logicky věnoval maximální péči. Nejzásadnější výhrou prý bylo ulovení Benedicta Cumberbatche, kvůli němuž se posunula premiéra o čtvrt roku. Tenhle nevídaný krok se ale bohatě vyplatil, protože samotný Strange je prostě stoprocentní a táhne celý film stejně jako Tony Stark Iron Many.

Ano, Cumberbitches budou jásat, Benedict totiž s přehledem zvládnul asi dvacátého génia, s nímž se s chutí vydáte na velké dobrodružství. Hlavní hrdina je opravdu alfou i omegou filmu a dějový oblouk nestojí jen na tom, že musí porazit padouchy a spasit Zemi. Příběh se točí spíš kolem Strangeova zápolení s jeho vlastním sobectvím a s nepřátelským časem, jež Scott Derrickson pečlivě sleduje od jeho první operace (zakrývání hodinek!) až k opulentnímu finále. Zatímco se tedy naoko směřuje k tomu, aby na planetě zavládlo bezpečí, v reálu Strangeova kouzelnická přeměna podpírá jeho osobní vývoj. Okolní postavy výslovně zdůrazňují, co mu hatí život a jak by se toho měl zbavit. A kupodivu to nejsou jen poloprázdná slůvka, protože scénář bere obě linie doslovně a protne je v parádně vymyšleném vyvrcholení, které dává titulnímu superhrdinovi potřebnou unikátnost.

Mimo Strange je šikovně vykreslen i Ejioforův Mordo, jenž funguje jako jeho morálně černobílejší (a tudíž méně flexibilní) protiváha, a bez problému si oblíbíte i zbytek postav, mezi nimiž vyniká především Prastará Tildy Swinton. Ne, není to kvůli tomu, že "ukradla" part nepálského staříka (tenhle tah je naopak vítaným osvěžením, jelikož tu není důchodcovský mentor jako v každé konkurenční fantasy). Jde čistě o to, že Tilda skvěle překládá dávné vědění do moderního kontextu, a navrch umí prodat obavy i radost z toho, co se bude dít se světem i se samotným Strangem. Vedle (jako tradičně pasující) Rachel McAdams tak jde o další zásadní vliv na Cumberbatchova hrdinu, který by se bez lidí, jejichž názor mu není ukradený, moc daleko nedostal.

Tohle (na blockbuster) nebývale silné obsazení samozřejmě doplňuje Mads Mikkelsen, jehož padouch (podobně jako Bridges v Iron Manovi) hraje tak trochu druhé housle. Mads ale ze svého minima prostoru vytříská celkem dost, i když se musí soustředit hlavně na akci a občasné hláškování, a tudíž se k nejlepším comicsovým záporákům vážně nezařadí. Struktura filmu naštěstí po nějaké superzákeřné hrozbě ani nevolá - Strange si v klidu vystačí se svými démony a vlastně ani nemá schopnosti na to, aby mohl krotit nějakého ultimátního arcilotra. Až bude na vrcholu sil, tak to bude úplně jiná písnička, záporácký rozjezd se ale holt nese v duchu neurazí, nenadchne.

Co naopak nadchne je tolik propíraný vizuál a samozřejmě akční scény, které se v poslední třetině snaží dohrabat k žánrové špičce. Kdyby měl Strange o půl hodiny víc (= kouzelnický výcvik by nebyl z rychlíku) a režíroval ho Cameron, Fincher nebo Nolan, nejspíš bychom dostali blockbusterový nářez, jenž by bral dech podobně jako Matrix nebo Šílený Max. To v PG-13kové verzi a pod marveláckým krocením nehrozí, i tak se ale jedná o výbornou palbu nápaditých obrazů, jimž přidává na působivosti to, že prakticky nebyly v trailerech. Závěrečná bitka ve vás rozhodně vyvolá otázku "jak tohle sakra natočili". A i když není tak dlouhá a důrazná na to, abyste nevěřícně sbírali čelist na podlaze, pořád je ohromně působivá a docela originální, takže za ní zvedám palec jednoznačně nahoru.

A tak je to v podstatě s celým Strangem - jde na hranu svých limitů a nesmírně baví, zároveň ale drží balanc mezi poctivou fantasy a komiksárnou s potřebným nadhledem. I obávaný humor nakonec funguje lépe, než se čekalo (vtipy se důsledně dohrávají napříč scénami), hudba je v rámci marvelovek jasný nadprůměr a klidnější první polovina filmu vůbec není slabší než přehlídka stylové akce ve druhé. Určitě tu tedy platí okřídlené "chytne a už nepustí", za což může zejména dobře rozvržený scénář. Strange zkrátka díky nepodcenění základů a vizuálním kouzlům patří mezi nejlepší superhrdinské originy. A pokud vás štve vlna comicsáren, které vysází kupu postav do jedné epizody z dlouhého seriálu, mohl by vás (i přes dva letmé avengeří odkazy) potěšit dvojnásob.