Tak jsem před začátkem této recenze v rychlosti mrknul, co všechno má vlastně na svědomí režisér a scenárista Evan Spiliotopoulos, a rázem spousta věcí začala dávat perfektní smysl. Pan režisér, pro něhož horor Zvrácená s Jeffrey Dean Morganem v hlavní roli znamená celovečerní debut, totiž doposud psal jen scénáře k animákům pro děti nebo hranému Herculovi s Rockem z roku 2014, a tahle kvalita se teď pochopitelně promítla i sem. Naštěstí pro fandy béčkových hororů ale není nutné brát hned nohy na ramena. I tady se totiž najde pár světlejších momentů, které vám možná budou stát za pozornost.

Zápletka Zvrácené spočívá v tom, že jeden novinář s pošramocenou reputací (Morgan) přijede do maloměsta vyšetřit případ zmrzačené krávy. Jak se ale záhy ukáže, místo tajného kultu jen farmářův náctiletý syn vyholil krávě za ucho logo Metallicy. Novinář si však vzápětí poblíž jednoho podezřelého stromu všimne divné panenky, kterou naschvál rozbije za cílem nějaký ten příběh přece jen vymyslet. Krátce na to se pak ve městě začnou dít neuvěřitelné věci, počínaje neslyšící dívkou, ke které začne promlouvat Panna Marie, a konče... no vlastně ještě jeden malý kluk vstane z vozíku a to je vše. Proč nebo jak se tyto věci dějí si pak většina hororových fandů rychle domyslí, a film se ani nenamáhá, aby okolo toho budoval nějaké napětí.

Ostatně už úvodní scéna je flashbackem do dob pálení čarodějnic, a jako taková je poměrně šťavnatá. Jenže trvá asi deset vteřin, a jaksi vůbec neodráží zbytek filmu. Ten je totiž nejen málo strašidelný a postrádající jakoukoli intenzivnější gradaci, ale ještě navíc značně hloupý. Alespoň co se týče scénáře a chování postav v něm. Díky náboženskému pozadí je ve filmu spousta místa pro církev, řešení otázky zázraků, zároveň je tu zápletka s novinářem, který za každou cenu touží po sólokaprovi, ani jedna z těch linek ale není vymyšlena tak, aby obsahovala jakoukoli hloubku, natož aby v divákovi třeba vyvolávala i nějaké ty smíšené pocity. Děj filmu je tak zcela přímočarý a primitivní, a občas se zdá, jako by se mu smál i samotný Morgan, který zde mimochodem vysoko přehrává všechny ostatní.

Koneckonců záporák ze Živých mrtvých či taťka Batmana ze SnyderVerse má jako obvykle charisma na rozdávání a bez něj by ten horor byl nejspíš poloviční, zároveň s tím je ale těžké nevnímat, jak moc je celý snímek pod jeho úroveň (která sama o sobě přitom nikdy nebyla nijak extra vysoko). Nepomáhají tomu bohužel ani scény s doslova ohyzdnými CGI efekty, kdy máte často pocit, že snad sledujete dvacet let starý low-budget direct-to-dvd horor. Těžko říct, co tohle způsobilo, některé sekvence ale opravdu nevypadají moc dobře, zatímco jiné – zejména ve finále – jsou zase naopak celkem fajn.

Nicméně tyhle věci v zásadě nejsou ani tak důležité. Jak už jsem zmínil v úvodu, čistě v kontextu béčkových hororů je totiž Zvrácená překvapivě snesitelným filmem. Neurazí, rychle uteče, potěší svojí bizarností a sympatickým hercem v hl. roli, a pak na ni jednoduše zapomenete. Kdo hledá kvalitu, měl by jednoznačně hledat jinde, kdo se ale vyžívá ve všem byť jen trochu hororovém, asi bude odcházet relativně spokojený, protože už má ten práh bolesti přece jen trochu jinde než my ostatní. A to teď nemyslím ani trochu ve zlém. Každý máme nějaká ta guilty pleasures, a já si troufnu tvrdit, že má Zvrácená potenciál stát se pro někoho přesně tím.