Je pravidlem, že filmové léto je čas, kdy do kin přicházejí epické fláky za stovky milionů dolarů. Pokud vám nekryjí záda roboti, comicsové předlohy, kouzelníci nebo supervýpravné sci-fi, jednoduše nemáte šanci. Letošní rok je co do epičnosti opravdu hodně nabouchaný. Transformeři zničili Chicago, Harry Potter zdemoloval Bradavice, Captain America porazil nacisty a na divokém západě si to rozdají Kovbojové a vetřelci. Vypadalo to, že v téhle konkurenci nemůže film, jehož hlavním trumfem budou šimpanzi, obstát. Zrození planety opic ale dokázalo svou nevýhodu využít a možná trochu překvapivě se tak z tohohle podceňovaného filmu stává zatraceně zajímavá věc.

Zrození planety opic: FOTOGALERIE

Tvůrcům totiž evidentně došlo, že nemůžou držet krok s konkurencí a pokud by vsadili na popcornovou podívanou, v níž by do sebe hodinu a půl bušila lidská a opičí armáda, nejspíš by to pro ně dopadlo špatně. A tak to zkusili trochu jinak. Zrození planety opic je sice oficiálně sci-fi, ale pokud na něj vyrazíte s bandou adrenalin milujících kamarádů v naději, že budete řvát při gigantických bitvách lidoopů se sanfranciskou policií a házet po sobě popcorn v okamžiku, kdy bude mít James Franco srdceryvný projev před závěrečnou bitvou, čeká vás zklamání. Opičáci jsou totiž psychologické drama, které vedle letošní letní konkurence vypadá jako malý neduživý bratříček. Tedy alespoň na první pohled.

Zrození planety opic mnohem víc sází na herce, „herce“ a jejich charaktery. Ty první – lidské – reprezentuje James Franco a bez problémů si uhrál svoje. Na druhou stranu je od začátku jasné, že v tomhle filmu hraje druhé housle, protože hlavní hvězdou tu je Caesar. Možná, že u trailerů jsme se kvalitě triků občas vysmívali, fakt je ale ten, že WETA ze sebe dostala maximum a hlavní opičí borec je jednoduše boží. A je jedno, jestli mluvíme o tom, že vypadá jako živý opičák, nebo že hraje jako bůh. Caesar je hlavní postava, a Andy Serkis, jenž má s digitálními hrdiny zkušenosti z Pána prstenů nebo King Konga, mu dává skutečnou osobnost. Ačkoliv se Caesar vyjadřuje jen posunky, není problém uvěřit mu jakékoliv emoce, ať už je to radost z blbnutí na stromě, nervozita z ostatních opic nebo strach z příšerně hrajícího Toma Feltona. Stačí jeden jediný pohled do kamery a člověk ví, že technika se zase posunula o kus dál. Caesar je zajímavý hrdina, jehož přerod z domácího mazlíčka v nebezpečné monstrum je zcela uvěřitelný, zároveň mu však budete tak trochu fandit, protože tady není jen za "chytrého opičáka", ale za skutečný silný a zajímavý charakter, jehož motivace budete znát a chápat.

Stačí jeden jediný Caesarův pohled do kamery a člověk ví, že se technika zase posunula o kus dál.Nejsou to ale jen triky, na kterých Zrození planety opic stojí. Rupert Wyatt, jehož předchozí film The Escapist za moc nestál, se projevil jako překvapivě dobrý režisér, jenž má film od začátku do konce pevně v rukou. Když dojde na akci, je efektní a přehledná. Když dojde na emoce ,fungují tak, jak by měly. Film výtečně graduje od obyčejné rodinné pohody přes celkem depresivní drama až po velmi slušnou závěrečnou akci, ve které ego lidstva dostane pořádně zabrat. Wyatt navíc netlačí zbytečně na lacinou efektnost. Devadesátimilionový rozpočet utratil nikoliv tak, aby měl co nejefektnější materiál do upoutávek a pak doufal, že diváci nějak tu hodinu vaty v kině vydrží. Místo toho všechno investoval tak, aby jeho film působil realisticky a seriózně. Na něco podobného nejsme v létě v kinech obyčejně zvyklí, ale je dost možné, že u závěrečných titulků budete mít u filmu lepší pocit, než kdyby celé americké západní pobřeží lehlo popelem.

Přehrajte si trailer Je tedy docela velká škoda, že filmu podráží nohy scénář. Rozjezd je zbytečně pomalý a dokud Caesar nedospěje, nejspíš se budete bavit jen u záběrů na roztomilou mrňavou opičku. Od okamžiku, kdy se z hlavního hrdiny stane dospělák, už všechno šlape jako na drátkách a jediným zásadnějším problémem jsou logické kiksy. Ty by člověk většině letních filmů bez problémů odpustil, ale Zrození planety opic chce být chytřejší a vážnější, takže bohužel fakt, že většinu problémů by dokázala vyřešit jediná dobře mířená raketa nebo že má James Franco za sousedy evidentně slepce a idioty, přehlédnout nejde.

Zrození planety opic je zatím asi největší překvapení letošního léta. Zatímco se velké blockbustery řežou mezi sebou, dorazil film, který chce oslovit malinko náročnějšího diváka (pořád samozřejmě mluvíme v mezích letní popcornové zábavy), jenž preferuje zajímavé postavy a dobře odvyprávěný příběh před efektní destrukcí. Mám upřímnou radost z toho, že tu je zase trikový film, ve kterém triky slouží celku a ne jen samoúčelné efektnosti. Dobrá práce a běžte do kina.