Když Steven Spielberg točil Čelisti, nejspíš nemohl tušit, co tím vyvolá. Žraloci jsou dnes, půl století po premiéře jeho klasiky, pořád nejpopulárnějšími monstry, na která může člověk s trochou smůly narazit i ve skutečném světě. Pavouci, piraně, krysy nebo hladoví medvědi či lvi jsou fajn, ovšem žraloci, to je prostě sichr a filmaři se nejspíš budou ještě hodně dlouho pokoušet děsit diváky právě s pomocí jejich ploutví a zubů. A je víceméně sichr, že nikdy to nemůže být tak dobré, jako když to dělal Spielberg. Ale to nevadí, čas od času se totiž objeví něco svěžího nebo originálního a takový Útok z hlubin nebo do jisté míry i Sharknado jsou vlastně dost zábavné i úspěšné krvavé podívané. Teď se rozhodli zkusit to i Francouzi a aby se odlišili, poslali žraloky do Paříže. I když možná se nemuseli obtěžovat. 

Žraloci v Paříži posílají po stopě zabijáků bioložku Sophii. Ta při jedné nepovedené akci přišla o celý svůj tým, který sežrala přerostlá žraločí potvora. To se stalo před pár lety, Sophia má díky tomu pěkné trauma a potápění vyměnila za průvodcování v pařížském akváriu. Jenže když zjistí, že do Francie bůhvíjak a bůhvíproč doplula i žraločice, s níž má nevyřízené účty, rozhodne se ji vypátrat a zabránit blížící se katastrofě. V Paříži se totiž koná velký triatlonový závod a Seina bude plná čerstvého masa. Jenže jak už napovídá název, těch žraloků se pod hladinou možná schovává víc. Mnohem víc. 

Žraloci v Paříži: FOTOGALERIE

Režisér Xavier Gens natočil veleprůměrnou adaptaci herní série Hitman, ale taky velmi slušný horor The Divide a krvák Hranice smrti, takže šance na když už ne extra dobrý, tak alespoň zábavně krvavý horor tu byla. Bohužel už někdy v půlce je celkem jasné, že se nedočkáme ani jednoho. Nová netflixovka se v prvních pětačtyřiceti minutách nečekaně táhne, nenabídne zajímavé postavy a půlce z nich budete od začátku přát co nejbolestivější smrt. Navíc se to celé bere smrtelně vážně a to je sakra velký problém, protože dějově jde o naprostý nesmysl. A jo, jsem si vědom toho, že píšu o snímku, ve kterém se žralok přestěhuje do vnitrozemí Francie a naučí se žít ve sladké vodě. 

Gens se tu s ničím moc nepáře, začne řešit ochránce přírody/ekoteroristy, kteří chtěj žraloka zachránit a ideálně se s ním i pomazlit, protože jde o živou bytost a ve skutečnosti musí být hodná a fakt nebude žrát lidi s dobrým srdcem, protože ti to s ní myslí dobře (bude). Žralok má dvojnásobnou velikost než normálně a nevadí mu řeka, protože za to může globální oteplování a plasty v mořích (nějak). Žraloci jsou zmutovaní a můžou mít mladé ještě před tím, než dosáhnou pohlavní dospělosti (protože zase asi plasty, nebo nevíím). Film se tak postupně mění z plus mínus tradiční hororové podívané zasazené do neokoukaných kulis v dementní béčko plné logických lapsů, v němž se vedlejší postavy chovají tak idiotsky a nesympaticky, až člověk musí přemýšlet, jestli si z toho Gens nedělá legraci. Jenže to by se Žraloci v Paříži nesměli tvářit tak vážně. Sledovat tenhle mišmaš blbých nápadů je s postupující stopáží až úmorné. Ale pořád by to mohlo být alespoň zábavně brutální. Jenže není. 

Gensovi se musí přiznat, že pár scén se mu povedlo a třeba postupné likvidování naivních ochránců přírody a plavců v Seině má svoje kouzlo a bodycount jde do desítek. Bohužel z něj až na pár výjimek moc nevidíme, většinou se jen voda zbarví krví, nebo se na nebohou vedlejší postavu vrhne hromada žraloků, sežerou ji a tím to končí. Napětí reálně moc není, zábavných scén také ne a hrdinové jsou až na vcelku znuděnou Bérénice Bejo nudní tak, že si asi nebudete pamatovat ani jejich jména. A sympaticky brakový a nečekaně pojatý závěr rozhodně nestačí na to, aby zásadně vylepšil dojem. 

Přehrajte si trailer Žraloci v Paříži jsou rozkročení mezi vážným zvířecím hororem a totálně brakovou podívanou skoro až sharknadovského typu. Zkoušejí být atmosférickým thrillerem a zároveň i divokou akční podívanou. Filmem, který se pokouší před diváka stavět otázky nutící k zamyšlení, ale prezentující je naprosto směšným způsobem. A většinu času je to především nudný horor a zaujme snad jen tím, do jakého nezajímavého patvaru se rozpliznul.