Některé subžánry sestávají ze stovek položek různící se kvality. V jiných byste zářezy spočítali na prstech jedné ruky. Vezměte si třeba žraločí thrillery. V roce 1975 se Spielberg rozhodl natočit Čelisti a bylo vymalováno. Co na té krásně jednoduché zápletce, primitivním záporákovi a elementárním hudebním motivu chcete ještě vylepšovat? Ani druhé Čelisti nebo moderní Útok z hlubin s tímhle etalonem nepohnuly. A s tím, jak se aktuální kinematografie vzdaluje od základních zápletek a řešení směrem k CGI mozkodlabům, to skoro vypadá, že Čelisti už prostě zůstanou nedostižné. Pro aktuální Hollywood je to prostě příliš malá ryba. 

Mělčiny: FOTOGALERIE

Možná i proto se tenhle scénář dlouho válel na hollywoodském blacklistu. Všem se líbil, ale nikdo na něj nechtěl dát peníze. Louis Leterrier po něm už už sahal, ale když mu studio začalo krátit rozpočet a tím pádem i nápady, z projektu vycouval. Jeho místo rychle obsadil snaživý Jaume Collet-Serra, který se ve své kariéře pohybuje mezi hororem a thrillerem - mezi strachem z nelidského nadpřirozena a naopak lidsky zcela přirozeného násilí. A Mělčiny se pohybují někde po zlaté střední cestě, přičemž ještě stihnou dát lekci mladým filmařům z toho, jak natočit film tak, abyste sami sobě neházeli klacky pod nohy. 

Collet-Serra v rozhovorech zdůrazňuje, že film ušil Blake Lively na míru. A zachránil si tím krk, protože ve film se kromě blonďaté sexbomby (a manželky Ryana Reynoldse, mimochodem), žraloka a ukecaného racka jménem Steven Seagull, příliš zásadních postav nepohybuje. A když má jedna zobák a druhá dvě řady obřích zubů, musíte maximum investovat do té na dvou nohách. Pořádně dlouhých dvou nohách - o půvabech Blake Lively, oděné do sporých plavek, se určitě vedou menší spory než o jejím hereckém rejstříku. Vychválil jsem ji za Věčně mladou, ale to byla vyloženě malá domů. Jindy bych za ni určitě ruku do ohně nedal. 

Předkrm v podobně Nancyina stehna přichází znenadání.Režisér jí naštěstí v Mělčinách nahrává na smeče, takže hraje blonďatou Američanku, která jede na tajemnou pláž, protože o ní slyšela od zesnulé matky. Školu hodila za hlavu a chce si prostě jen tak zasurfovat a nechat starosti na druhé straně texasko-mexické hranice. Jednodušší zápletku abyste pohledali - mladá holka si jede zasurfovat a potká žraloka. Primitivnější už jen snad jen kdysi úspěšné cachtání v Otevřeném moři, ale to byl found-footage experiment, který hodně rychle vyšuměl. Collet-Serrovy ambice jsou mnohem vyšší, zároveň si ale dává pozor, aby na jeho filmu nebylo co zkazit.

I proto se i střídmá osmdesátiminutová stopáž rozbíhá pomalu - s pomocí obrazu v obraze zjišťujeme o postavě Nancy (Blake Lively) to důležité. Je přátelská, šikovná, nedostudovaná medička (něco vám říká, že základy ošetřování ran se jí budou už brzy hodit), solidní surfařka a holka do nepohody. Její svlékání do plavek bude mít na mužskou část publika podobný efekt jako kdysi Arnieho nástup do akce v Komandu. Pomalé záběry na detaily, sjíždění po jednotlivých švech plavek. Vzrušení je tu trochu jiné, než když Schwarzenegger nabíjí emšestnácku, ale efekt je podobný. Téhle holce fandíte ještě předtím, než její surf protne první vlny. 

Od žraloka, cenícího zuby už v úvodní scéně - ta je schválně chronologicky matoucí - se vás snímek snaží držet co nejdéle, ať už letními popíkovými riffy, nebo barevnou paletou, která jako by vypadla z reklamy na GoPro kamerky. První předkrm v podobně Nancyina stehna tak přichází přeci jenom znenadání a celý film se v tu chvíli propadne do šarlatového pekla, když se všechno kolem topící se hrdinky promění v rudý závoj vlající ve zpomaleném záběru. Kamera umí být až knižně popisná, režisér dokáže zmrazit okamžik v čase a se zběsilým úprkem na útes a plíživým soumrakem film konečně ukazuje svou pravou tvář - odívá se do ponurých thrillerových barev a hra o přežití začíná.

Jestli jste do té chvíle doufali v něco komplexnějšího, marníte v kině čas. Kamera nikdy neopustí onen zpropadený útes a Nancy s pomocí rackovitého Seagulla macgyverovsky vyzraje nejen na svá zranění, ale i na nelítostného krále okolních vod. Napínák je to ale pořádný, šperkovaný vizuálními nápady, které do celkové palety snímku tak nějak bizarně zapadají. V téhle letní jednohubce si při sevřeném ději paradoxně Collet-Serra může dovolit mnohem víc experimentů. Všichni přece víme, že důvodem je hlavně bavit. Ne tak křečovitě a okatě jako v Piraních, ale rozhodně s větším nadhledem, než kdyby se někdo snažil o remake Čelistí. Mělčiny vás nemají vyhnat z koupališť a pláží, místo iracionálního strachu se snaží křísit jednoduchý letní film pro mládež. A to se beze zbytku daří.

Přehrajte si trailer Půvaby a herecké schopnosti Blake Lively v tom nakonec hrají relativně zanedbatelnou roli. Důležitější je, že ji film v obou ohledech využil na maximum, aniž by přešlápl a chtěl po ní něco, co nezvládne. Při PG-13 ratingu je tu překvapivě dost krve a překousnutých lidí, takže mám pocit, že museli producenti tancovat v minovém poli jménem MPAA, ale díky za to, protože film ve výsledku nepůsobí jako podívaná pro děti. Dobrý scénář prostě našel správného vypravěče a sedmnáctimilionový rozpočet filmu zaručil, že děj nestihl po cestě někdo zkomplikovat (čti zku*vit).

Už z toho důvodu jsou Mělčiny pravděpodobně neopakovatelnou klikou. Určitě se je někdo pokusí zopakovat, možná dokonce s číslovkou v názvu, ale už to prostě nebude ono. Tak za ně buďme vděčni alespoň coby za jednohubku, protože v jednoduchosti je síla, nad kterou je třeba neohrnovat nos. Zvlášť v letošní podivně rozporuplné filmové sezóně.