Problém terorismu je pro Ameriku proslulou osinou v zadku. Přestože už není takové dusno jako po událostech roku 2001, hrdý zámořský národ stále vyjadřuje neustálou potřebu se za tématem ohlížet. Film je pro tenhle případ ideální prostředek. Nejenže umožňuje reprodukovat paměti a posilovat sebelítost, ale zvládne i pravý opak - nastínit hypotetické scénáře, kde se vše v dobré obrátí. Scénáře, kde se dají nakopat zadky fiktivním článkům organizovaného zločineckého řetězce nohama hrdých amerických občanů.

Zrádce jsou dva filmy v jednom, přičemž jeden je tu pro zábavu a druhý proto, aby vás poučil o tom, že terorismus je špatný a zabíjet lidi není v pořádku. Ten první film bychom mohli nazvat Volavka a Don Cheadle se v něm efektně učí žít s údělem člověka, který se rozhodl upsat duši ďáblu (policii). Ten druhý bychom mohli nazvat třeba Syriana, ale možná také Stav ohrožení. Film totiž ve své druhé rovině skáče od jednoho k druhému a příliš neví, jestli chce být politickým dramatem či spíše akčním obrazem politického dramatu z terénu. Resp. toho, jak to šikovní chlapci z FBI řeší pěkně ručně v souladu s hájením nejvyšších zájmů své země.

Zatímco rovina první je zajímavá do té doby než se začnou hrdinovi dít podezřelé náhody v ten pravý moment, ta druhá je zcela rutinní a neobsahuje vpravdě žádné překvapení (kromě toho obligátního závěrečného, abychom byli spravedliví). Pár herců, kteří hrají teroristy a nadřízené teroristů, mluví lámanou angličtinou o bombách, o vyšších poselstvích, o odepření materiálních hodnot a oddanosti Bohu. Celé to spěje k jediné velké organizované akci, která má „ukázat Spojeným státům, že se nemohou nikde cítit v bezpečí“, ale bohužel, samotné čekání na tuhle akci není příliš zajímavé a zábavné. Průměrné obrazy plynou v rozvleklém tempu, všichni se tváří zatraceně diplomaticky, ale v podstatě stejně víte, jak to všechno asi skončí a k čemu to dospěje. Místo toho, aby byl thriller o krok před vámi, jste vy o krok před ním. To není dobře a odráží se to velkou měrou na ochotě vnímat všechny motivy, které se režisér do filmu snaží procpat.

Režisér Jeffrey Nachmanoff dosud neměl tu možnost setkat se s podobně áčkovým týmem a jeho předchozí dva filmy vidělo jen velmi málo lidí. Pokud přemýšlíte, jak se takoví režiséři ocitnou v přítomnosti Dona Cheadlea a Guy Pearce a začnou točit o tak ožehavém tématu, věřte, že je to pro mě stejná záhada jako pro vás. Ať se to stalo jakkoliv, faktem zůstává, že nějaká zkušenost na place je znát, ale žádné závratě nevyvolává. Film je sbírkou okoukaných záběrů, motivů a opsaných hlášek, které žánroví souputníci nabízejí už roky a roky. Je to dobře okoukaná a opsaná sbírka a není problém se nad jejím zkoumáním dobře bavit. Samozřejmě pouze za situace, že se nechcete pouštět do hlubších analýz zjevných logických paradoxů a nevadí vám, že islámský protivník je vykreslen zhruba tak, aby to pochopil každý divák, který udrží krabici s popcornem. Zkrátka aby poznal, že tenhle chlapík je opravdu zlý a zaslouží si potrestat.

Zrádce je zkrátka klasická žánrová podívaná. Snaží se o nový pohled na věc, ale na hranici možného potenciálu dohlédne jen stěží. Největším problémem filmu je, prostě a jednoduše, skutečnost, že je první hodinu nudný a neuchopitelný. Jakmile už se kolečka rozhýbou a Nachmanoff začne dávkovat první odměrky adrenalinu, Zrádce je příjemně koukatelný, i když plný klišé a očekávatelných kliček, které k žánru patří. Do té doby však herci štěkají od scény do scény a snímek se kontinuálně vyvíjí zcela minimálně (pokud nepočítáte globální zvraty, které se týkají všech postav ve filmu). Premisa je nastíněna velkoryse (i když ne třeba tak velkoryse jako v Království), motivy zřejmé, všechno kolem jednoduché. Bohužel až příliš na to, aby to mělo nějaký hlubší myšlenkový přesah. Spíše než hloubavá etuda působí Zrádce spíše jako patriotistické plácaní se po zádech a vyzdvihování víry, která je stejně taková, jakou si ji uděláte sami. Tedy nic objevného. A určitě už vůbec ne v sevření happy-endů, které snad nikdy nevyjdou z módy.

Mimochodem, dost mě překvapilo, když se na konci titulků neobjevilo jméno Johna Powella. A zároveň se ukláním - Bournea už dneska vykrádá kdekdo, ale Mark Kilian je zdaleka nejtalentovanějším plagiátorem tohoto skladatele současnoti.