Kariéra Adama Sandlera mě v současnosti docela baví. Ano, sem tam musí stále natočit stupidní komedii pro nenáročné davy a americké burany ze zapadákova na Netflix, právě díky streamovacímu gigantovi ovšem dostávají více pozornosti i jeho vážnější role (Drahokam se po uvedení v kinech představil exkluzivně právě na Netflixu) a on může přijímat dramatičtější polohy a projekty, které ho baví. Ještě předtím, než ho letos uvidíme ve Spacemanovi podle předlohy českého spisovatele Jaroslava Kalfaře, nám ovšem na streamu nyní naservíroval novinku Životní trefa, která mu je díky jeho celoživotní vášní k basketbalu ještě mnohem blíž než jeho ostatní ambiciózní projekty. A na výsledku je to sakra vidět.

Známý komik se tentokrát představí coby zkušený basketbalový skaut Stanley Sugerman pracující pro klub Philadelphia 76ers. Jenže se v „košíkové“ branži pohybuje už přes 30 let a cestování po světě by rád vyměnil za chvíle s rodinou a hlavně za svůj největší sen – stát se trenérem. I když se zdá, že se jeho přání konečně začíná vyplňovat, převelí ho ambiciózní majitel zpátky do terénu, aby našel klubu ve Španělsku obří talent, jenž razantně změní jejich hru. Jenže Stanley zázračného basketbalistu nakonec nenašel ve sportovní hale, ale ve španělských ulicí. Ihned si všimne, že má v sobě tichý a neotesaný Bo Cruz cosi výjimečného a naštěstí to nejsou jen jeho problémy se vztekem. Vedení klubu však nechce o angažování problémového no name borce ani slyšet. Stanley je i přesto o jeho nadání tak moc přesvědčený, že se rozhodne vydat vlastní cestou.

Dalo by se pak říci, že Životní trefa je sportovním filmem se vším na tom správném místě. Máme tu klasický příběh mentora, jenž pomáhá mladému talentu splnit si sen a zároveň k sobě tato dvojice najde silné pouto. Děj nemá absolutně čím překvapit, jede se tu podle předvídatelné trasy a zajetých kolejí. A i když se tu někdy spoléhá na klišé až příliš a scénář se nevyhne ani jisté zkratkovitosti (parchanta v podání Bena Fostera jsme si mohli užít o něco víc), ve výsledku to ovšem zase tolik nevadí. Životní trefa je totiž díky tvůrčímu i hereckému zapálení přesně tím, čím chce být – žánrovou pohodovkou a zejména poctou basketbalu jako takovému.

Režie Jeremiaha Zagara sice má, zejména v polovině, problémy s tempem a kdyby se stopáž o nějakých 10 minut zkrátila, asi by to nikomu nevadilo. Jenže zároveň snímek disponuje nejen skvělou feel-good atmosférou, ale také oním pověstným fanouškovským srdíčkem, díky němuž tenhle kousek chytne i lidi, kteří znají z basketu jen jména Michael Jordan a LeBron James (rozumějte mě). Jak moc pak tvůrci tento sport milují a vzdávají mu hold, pak i tomu nejvíce nepolíbenému divákovi (opět rozumějte mě) dojde v závěrečných titulcích, kdy zjistíte, že se po place prohánělo víc basketbalistů či trenérů než samotných herců. A které už jsou pro sport plný driblování vyslovenou ódou. A ono to opravdu funguje.

Režie má totiž ten správný drajv a tah na branku, díky němuž vás baví nejen skvěle natočené a napínavé zápasy, ale také celé zákulisí okolo draftování a shánění vysněného místa. Scénář pak sice nepřináší nic nového, basketbalový svět ovšem prodává i za pomoci režie uvěřitelným a realistickým způsobem a zároveň si sympaticky hraje s klišé, takřka pohádkovým příběhem a vztahem ústřední dvojice. No, a pak je tu samozřejmě ještě jeden hnací motor, jenž žene novinku neúprosně vpřed i v jeho režijně slabších chvilkách. Ano, je jím logicky Adam Sandler.

Ten opět ukazuje, že jakmile nehraje rádoby vtipné retardy padající do exkrementů, dokáže být už naprostou hereckou jistotou, jež utáhne na svých bedrech celý film. Sandler je stejně tak zapálený jako jeho postava, dokáže prodat parádně humorné i emotivní momenty a z každého záběru je cítit, že se jedná o jeho srdcovou záležitost. A když jeho postava přijde s motivujícím proslovem o tom, jak miluje tuhle hru, říkáte si, že zde nemuseli scenáristé herci ani nic psát. Jeho filmový spoluhráč Juancho Hernangomez sice nezapře, že je v reálu skutečným basketbalistou a charisma či výraznější talent mu chybí, jenže právě díky své prkennosti tvoří paradoxně se Sandlerem hezky fungující dvojici a skvěle se doplňují.

Přehrajte si trailer Životní trefa sice není bez chyb a ta velká předvídatelnost občas přeci jen zamrzí, i přesto má divák po skončení vlastně úsměv od ucha k uchu. Snímek má totiž něco, co mu může většina sportovních kousků jen tiše závidět – zápal, upřímnost, čiré nadšení a fanouškovské srdce na tom správně místě. Že to zní trochu lacině? Možná. Když je nám to však servírováno v tak efektním a chytlavém podání, které šlape od začátku do konce, a s urputným Sandlerem navrch, jen těžko se může na tvůrce někdo zlobit. Je hezké vidět, že i Netflix občas umí trefit onen pomyslný filmový koš.