Nezávislá scéna opravdu není jen o teplých kovbojích pojídajících růžový pudink. I horor má silné indie odvětví. Samozřejmě, z 90% produkuje jen mnohem lacinější odvary už tak laciných teen vyvražďovaček (sežeňte si pár pipin v plavkách, masku pro vraha, sekeru a běžte do lesa) a směšné amatéřiny plné gumových hlav a špatně namíchané umělé krve. I Stake Land můžete podezírat z cizopasení na slavnějších vzorech: dorostenec Martin se po vyvraždění své rodiny upíry dostane pod ochranu zkušeného lovce zvaného Mister a spolu putují napříč zamořenými Státy do vybájeného Nového Edenu v Kanadě. Já, legenda potkává Zombieland? Ano. Ale:

Je tu ještě podobnost s Cestou. A ta je podstatná. Stake Land se po relativně tradičním úvodním gorefestu promění v atmosférickou road movie. Zádumčivá hudba (nemůžu teď nezmínit Drive, které by s jiným soundtrackem taktéž vyznělo úúúplně jinak) promění putování přesvědčivě hnusnou postapo krajinou v téměř hypnotický zážitek. Ti z vás, kterým v Cestě chyběla akce a napětí, se zřejmě vyděsí. Ale zadržte – Stake Land není tak chudokrevná záležitost. I přes všechnu tu utrmácenou depresi tu akce je. Dávkovaná s mírou, ale když už na ní dojde, je úderná a mimořádně drsná (scéna s miminem – brrr!).

Tahle nenápadná lahůdka stojí za trochu námahy s jejím sháněním. Jako každé pořádné postapo, ani Stake Land není výhradně o souboji s hrozbou, která svět zdevastovala. Ještě nebezpečnější jsou lidé, v nichž změněný svět probudil to nejhorší. Třeba náboženský fanatismus. Mister a Martin si s upíry dokážou poradit. Horší to bude se sektou, jejíž vůdce byl otcem zlosyna, kterého Mister odkrágloval při pokusu o znásilnění jeptišky. To už svět opravdu přestává být vlídné místo...

Jako každý lepší indie film, i Stake Land těží z toho, že v hlavních rolích vystupují neznámé tváře. Nijak si je nespojujete s předchozími rolemi a protože i tito „ochotníci“ podávají solidní výkony, dokonale jim jejich postavy uvěříte. Pak ani nevadí (spíš naopak), že je scénář záměrně strohý a málomluvní hrdinové vedou úsečné dialogy jen o praktických věcech. Žádné hrabání se v minulosti a vylévání emocí, aby divák chápal jejich vnitřní rozpoložení. Stačí s nimi projít tu svízelnou cestou a už v polovině filmu získáte pocit, že je dobře znáte. Držení palců a strach o hrdiny v nebezpečí je pak samozřejmost.

Stake Land zkrátka není vaše obvyklé „laciné hororové béčko“. Je to jeden z těch filmů, které kdyby se v této podobě podařilo natočit v studiovém systému s hvězdami v hlavních rolích, mluvilo by se o něm dlouho a hlasitě. Takhle si jej musí žánroví znalci odchytit na malých festivalech nebo vyhrabat z hlubin internetu. Za tu trochu námahy však tahle nenápadná lahůdka stojí.