Bogdan George Apetri debutoval v roce 2010 snímkem Periferic, který sice podtrhl tehdejší sílu rumunské kinematografie, mezi silnější konkurencí však spíše zapadl. Apetri se na celou dekádu odmlčel, než dal do kupy trilogii, jejíž druhý díl po loňské premiéře v Benátkách nyní můžeme vidět v kinech. Aktuální Zázrak velmi volně navazuje na Neznámého, jehož mohli tuzemští diváci zhlédnout na podzim.

Pokud jste však tento obstojný krimi thriller minuli, v novém snímku vám nic zásadního neuteče – vyšetřovatel Marius (charismatický Emanuel Pârvu) byl v Neznámém vedlejší postavou, zatímco v Zázraku se kolem něj točí druhá polovina vyprávění. V ní tento až stereotypně protivný detektiv pátrá po viníkovi krutého zločinu, jehož obětí se stala mladá jeptiška Cristina (křehce ztvárněná Ioanou Bugarin). Ji naproti tomu sledujeme v první, tajemnější půlce, kde velmi pozvolna zjišťujeme, o čem příběh vlastně pojednává.

Zázrak: FOTOGALERIE

Byla by škoda prozrazovat více detailů, jelikož Apetriho scénář nejen poutavě dávkuje informace, ale také – jak už je u Rumunů v posledních dvou dekádách dobrým zvykem – z převyprávění jedné události trefně indukuje širší společenské přesahy. Zatímco tedy katolická církev je pro spoustu uvědomělých občanů trnem v oku kvůli restitucím, neskromnosti a leckterým státním výhodám, i příslušníci policejního či lékařského stavu požívají značných výhod, které však nikdo nerozporuje. Obzvlášť vedlejší postavy také často utíkají k nostalgii a jejich vzpomínání na staré dobré časy dává jasně na srozuměnou, že Rumuni se (stejně jako my) od své socialistické minulosti stále neodstřihli. A podobných jemných náznaků, odkud se bere množství společenských problémů, je ve filmu celá řada.

Vyzdvihnout zaslouží kamera, o kterou se postaral jeden z klasiků rumunské nové vlny Oleg Mutu. Ten kdysi skvěle nasnímal Smrt pana Lazaresca, Na druhé straně kopců či 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, později spolupracoval i se Sergejem Loznicou (Donbas, Krotká). I tentokrát často spoléhá na kouzlo dlouhých záběrů a trpělivě komponovanými kamerovými jízdami dokáže nejen umocnit emoci dané scény, ale i podtrhnout zlověstnou atmosféru blížící se tragédie. Ba co víc, leckteré shodné záběry v první a druhé polovině snímku úspěšně naznačují paralely (a zároveň rozpory) mezi pohledem na svět Cristiny a Maria.

Kontrapunkt církevního a pragmatického vidění světa je pak nejvýrazněji uchopen v magicko-realistickém závěru, který každému divákovi nabízí trochu odlišný zážitek. Právě náboženskou nadstavbou se snímek částečně odchyluje od typicky rumunských společenských soukolí, která neodvratně drtí bezbranného jedince: Mnohými vysmívaná i zneuznaná církev totiž může představovat jednu z mála možností, jak ve světě bez hodnot dojít aspoň nějakého vykoupení, zároveň však křesťanské nastavování druhé tváře může celospolečenskou neochotu přijímat zodpovědnost a raději blahosklonně odpouštět ještě umocňovat.

Přehrajte si trailer Zázrak však principiálně pokračuje v duchu rumunských morálních dramat, které už řady let dobývají festivaly – a nebýt částečné české koprodukce, pravděpodobně bychom se jej v běžné distribuci kin ani nedočkali. V konkurenci podobných společensky uvědomělých alegorií totiž nijak zvlášť nevyčnívá a obeznámenému divákovi nenabídne mnoho nového; stále však bezesporu zastupuje to lepší a podnětnější, co lze v kinech vidět.