Zátopek je bezpochyby nejočekávanějším tuzemským filmem roku, který neskrývá své obří ambice, už teď o něm mluví jako o jednom z hlavních adeptů na České lvy a producenti jistě doufají, že díky zaměření na jednu z největších sportovních ikon naplní kina. Já osobně jsem se pak na „Ťopkovo“ filmové vyběhnutí docela těšil. Davida Ondříčka totiž výtečným Ve stínu a poctivou Duklou 61 dokázal, že mu jdou silné a precizně natočené dobovky hezky od ruky a po řemeslné stránce patří u nás mezi špičku. Doufal jsem tedy, že Zátopkem završí svůj „historický“ hattrick a pouze potvrdí všechna vysoká očekávání. Tak jednoduché to bohužel s životem sportovní ikony není.

Slova o řemeslném nadstandardu přitom potvrdí Ondříček hned zpočátku. Po vizuální stránce kope snímek opravdu tu nejvyšší ligu, kamera Štěpána Kučery nám naservíruje nejeden nádherný záběr, z výletů na několik olympiád vymačkává režisér po výpravné stránce maximum a retro stylizace funguje na jedničku. Je pak zcela evidentní, že se tvůrci snaží jít hodně naproti i zahraničnímu publiku. Nejenom, že se tu docela dost mluví anglicky i jinými jazyky, ale navrch má snímek všechny atributy klasického zahraničního životopisu a typické oscarovky. Jenže všechna snaha o světovost se bohužel tluče s typickými neduhy tuzemských kousků.

Tím hlavním je nevyvážený scénář, který toho chce sdělit opravdu moc, ale jen v mála věcech se mu to povede dotáhnout do konce. Máme tu samozřejmě Emilovu dechberoucí sportovní kariéru od jeho počátků až do nezapomenutelného vrcholu v Helsinkách, vztah s manželkou Danou, spolupráci s komunistickým režimem, proces s Miladou Horákovou i jeho život po roce 1968 či kamarádství s australským rekordmanem Ronem Clarkem. Dost často se v těchto linkách ovšem spíše klouže po povrchu, některé z nich působí nedotaženě, zkratkovitě či bez výrazné pointy. U dalších zase přetrvává řada otázek a pocit, že nám tvůrci neřekli zdaleka všechno a mohli jít mnohem více na dřeň. Také střídání dvou časových linií tu dramaturgicky moc nefunguje a kdyby zde nebyla rovina se zmiňovaným Clarkem, vlastně by se nic nestalo.

Největší pozornost pak scenáristé logicky věnovali Emilu Zátopkovi, jeho vykreslení je zde velmi zajímavé a naštěstí není vůbec černobíle a jednoznačně adorující. Scénář umí správně vypíchnout jeho sportovní jedinečnost a famózní úspěchy, zároveň ho ale vykresluje jako člověka, jehož nezajímá nic jiného než běhání a první místo, politika a mezilidské vztahy jsou pro něj na vedlejší koleji. Jenže i přes slova, že ho politika nezajímá, stává se pro režim dobrovolně mocným spojencem. I přes zobrazení jeho časté sobeckosti pak opět jako by se scénář některým Zátopkovým životním momentům spíše vyhýbal a nechtěl v nich kvůli velikosti této legendy jít moc do hloubky. 

Nemohl jsem se pak v tomto případě ubránit srovnání s loňským Šarlatánem, v němž se Agnieszka Holland nebála jít v rozpolcenosti charakteru léčitele Jana Mikoláška opravdu až na doraz a vyždímala díky tomu ze snímku několik opravdu intenzivních momentů. Taková zarputilost a síla však Zátopkovi chybí, emocionálně tak film s divákem příliš nezamává a strhne prakticky jen ve sportovní rovině a sledování jeho největších úspěchů. Film je tedy v podstatě v tomhle směru stejný jako samotný sportovec, věnuje se zejména běhání, ale emoce či vztahy mezi postavami zůstávají na vedlejší koleji.

Kde je ovšem všechna chvála bez debat zasloužená, jsou herecké výkony. Transformace Václava Neužila je opravdu dechberoucí a v Zátopka se dokonale proměnil nejen po stránce tělesné, ale také v jeho grimasách i pohybech a zejména on (samozřejmě se samotnou Zátopkovou postavou) táhne snímek vpřed neuvěřitelným způsobem. Martha Issová pak v roli Dany Zátopkové exceluje možná malinko nenápadnějším, ale v komornějších pasážích o to silnějším způsobem. Vztah tuzemských legend pak zejména díky nim funguje na výbornou, i když jim v tom zmiňovaný scénář často moc nepomáhá.

Přehrajte si trailer Zátopek má zajisté mnoho nepopiratelných kvalit a ani to Ondříčkovo tradiční řemeslo se zkrátka nezapře. Jenže se trochu utopil ve svých ambicích být světový, ale zároveň uspokojit i typicky českého návštěvníka kina. I kvůli tomu je očekávaný životopis možná až příliš divácký, ale také plný klišé, spíše karikaturních komunistických postaviček a bohužel i s trochou toho kýče. I kvůli tomu život neúnavného běžce nikdy úplně nestrhne a vy jen čekáte na pravý emocionální vrchol, jenž bohužel nepřijde. Zátopek tedy i v kinech svou sportovní zarputilostí nejspíš strhne davy, kvalitami však zůstal bohužel někde na půli cesty.