Louis Leterrier. Jméno, které je v posledních dnech skloňováno ve filmových kruzích poměrně často. Právě tento francouzský režisér se totiž rozhodl vstoupit do Dieselovy jámy lvové a po Justinu Linovi převzít desáté Rychle a zběsile. I když o něm mnozí mluví jako o pouhém rutinérovi bez pořádné vize, na režii rychlých autíček popírající fyzikální zákony je vlastně logickou volbou. Nikdo totiž nečeká nic jiného, než popcornovou jednohubku s prima akcí a Leterrier např. v prvních Kurýrech či Utrženém ze řetězu ukázal, že to mu fakt problém nedělá. A shodou okolností vyšla na Netflixu jeho domácí novinka, jež to v podstatě potvrzuje.

Zase nepoužitelní je, jak název napovídá, pokračování deset let staré, a u nás ne příliš známé, buddy komedie. Znalost jedničky tu ovšem naštěstí není potřeba a vůbec nevadí, když jste z ní neviděli ani minutu. Je prostě o dvojici nesourodých policajtů, kteří se po letech znovu potkávají, aby vyřešili další komplikovaný případ. Ousmane je sympatický, ale poněkud horlivý komisař, co jde do všeho po hlavě. Francois zase poněkud ukecaný snaživec, jenž se nikdy povýšení nedočkal a je dost otravný. Oním případem je pak záhadná vražda rozpůleného člověka ve vlaku, která je dovede až do zdánlivě obyčejného městečka. Tomu vládne takový ten poctivý vlastenec, jenž to se všemi myslí dobře, jen by všechny menšiny a migranty rád viděl mimo Francii. Zábavné vyšetřování tedy může začít.

Leterrier pak dostal od Netflixu evidentně hodně snadné zadání. Prostě měl natočit další neurážející a řemeslně fajnovou francouzskou jednohubku, jež se na streamovací službě objevují celkem pravidelně. A jelikož se do hlavní role vrátil Omar Sy, jehož tvář je na Netflixu díky Lupinovi hodně vděčným artiklem, dostal režisér streamovací hit v podstatě zadarmo. I přesto ale Leterrier dokázal cíl studia splnit svým typickým způsobem a solidně pobavit. I když trochu později, než byste čekali. 

První hodina snímku je totiž vcelku utahaná a doplácí na klasický netflixovský nešvar v podobě přepálené stopáže. Dvě hodiny jsou na podobnou žánrovku fakt moc, ale už je to vlastně dost ohraná výtka u filmů streamovacího giganta. Leterrier nicméně s onou natahovací vatou hodně bojuje, film je tak až zbytečně ukecaný a spousta dialogových výměn působí vynuceně, křečovitě a ne zrovna vtipně. Buddy rovina pak dělá tvůrci ve filmu asi největší problém. Omar Sy je sice velký sympaťák, chemie však mezi ním a Laurentem Lafittem však úplně nefunguje a dvojice si k sobě dlouho hledá cestu.

Ve druhé polovině se ovšem film konečně zlomí do jednoduchého akčňáku, v němž už jsou karty poctivě rozdány a jde v podstatě o to, aby se tu co nejvíce střílelo, ujíždělo a sem tam se u toho utrousila i nějaká ta hláška. A ono to najednou docela funguje. Svou přiznanou přímočarostí i zápletkou mi pak novinka začala připomínat nedávného seriálového Reachera. V kontaktních bitkách sice Leterrier stříhá víc, než je zdrávo, jinak mu jde ovšem akce solidně od ruky. Četné honičky pak nasvědčují, že by mohl být pro Dieselovu rodinu opravdu správnou volbou. A sem tam se objeví i nějaký ten humorný nápad, jako např. pasáž v motokárách. Francouzský tvůrce zkrátka jako by přeřadil na vyšší rychlostní stupeň a nepoužitelná dvojka je najednou svižnější, zábavnější a řemeslně jistější než v rozpačité a roztahané první půli. A i ten Sy s Lafittem si hned sednou o něco víc, když nemusí nahazovat jen prázdné a neúderné dialogové výměny.

Přehrajte si trailer Zase nepoužitelní jsou prostě neurážející a hezky odsýpající jednohubkou, které sice chybí říznost Ztracené kulky a v žánru buddy movie se tu dře hodně těžký průměr, jako relaxační výplň na zabití večera stále funguje poměrně snadno. Mohlo to být ještě údernější, vtipnější a kratší? Zajisté. Na poměry Netflixu se tu však stále servíruje jeden z těch stravitelnějších fast foodů s typickou francouzskou vůní, po němž vám nebude těžko a nebudete mít pocit naprosto promarněné příležitosti. Takže proč si jednou za čas něco podobného nedopřát, že?