Trojka je za rohem - to jsme slýchali snad ještě než srolovali červený koberec na premiéře druhého dílu před dlouhými sedmnácti lety. Michael Bay si jenom odpočine na jachtě s modelkama, Will Smith mezitím natočí něco menšího a parta se zase znovu sejde, tentokrát i s Gabrielle Union, aby zas dělali rambajz v Miami. Jenže Michael na jachtě kromě modelek potkal Stevena Spielberga, obří roboty a pohádce o dvou mizerech byl najednou konec. Bruckheimer měl zas spoustu práce s Piráty z Karibiku, takže sice pravidelně sliboval, ale museli jsme si počkat až do chvíle, kdy Will Smith ve snaze udržet se alespoň v jakžtakž áčkové lize musel nakopnout osvědčenou sequelovou žílu. 

Sedmnáct let je dlouhá doba a spousta podobných comebacků má problém nejen s ideovým, ale hlavně celkovým navázáním. V podstatě máte tři možnosti - dělat věci tak jako dřív a být za páprdy, dělat je jinak a naštvat fanoušky, nebo si dělat srandu z toho, že už je nemůžete dělat jako dřív. To poslední je bruslení na tenkém ledě, ale světe div se, třetím Mizerům to vychází. 

Mizerové navždy: FOTOGALERIE

Dvojice belgických videoklipařů Billal Falah a Adil El Arbi se k režii tohohle filmu dostala zdánlivě jako slepci k houslím, ale kdo zná Bruckheimerovu kariéru, ten moc dobře ví, že často sází na divoké karty. A tyhle šikuly evidentně schválil sám Michael Bay. Nevím, jestli proběhlo nějaké Hollywood hledá další Bayhem, kde uchazeči museli vysekávat ladné otočky s kamerou a směle rámovat oranžové západy slunce, ale tahle dvojka zjevně prošla na jedničku, protože čistě z technického hlediska u Mizerů pravidelně zapomenete, že kormidlo drží někdo jiný. Stejnou měrou se na tom ovšem podílí i Will Smith a Martin Lawrence. 

Oba jsou při chuti a do starých střevíců zapadli dokonale. Smithovi v podstatě stačilo jen oprášit one-linery a pastelová saka, Lawrence extra kila a vrásky statečně shazuje alespoň verbálně, když už ne fyzicky. Jsou to ale pořád kámoši, parťáci a mizerové, jak je známe. Stačí pětiminutová úvodní honička v Porsche a všechno je tam, kde má být. Kdyby dokázala každá úspěšná série po tolika letech zvednout rukavici tam, kde ji naposled upustila, byli bychom v kinech o dost šťastnější. 

Třetí Mizerové ale neomezují své kouzlo jen na to, že je všechno jako dřív, případně že to trochu vrže, ale ještě to do toho důchodu nějak dáme. Mezi vším tím videoklipovým pozlátkem se totiž překvapivě dere na povrch několik závažnějších témat, které s nastupujícím věkem nijak nesouvisí. Mexičtí záporáci zprvu vypadají hrozně tuctově, ale s přibývajícími minutami se začnou vršit nejen mrtvoly, ale podtexty, které účinně nahlodávají typický bruckheimerovský humor. Mizerové navždy jsou regulérní eRko, takže o zpomalené průstřely hrudí a hlav nebo ostrou mluvu nepřijdete, ale umí být překvapivě silni i mimo tyhle prvoplánové atrakce právě díky tomu, jak jdou postavám pod kůži. Tady je potřeba pochválit i vedlejšáky. Nejen tradičně spolehlivého Joe Pantoliana jako policejního kapitána, ale i nové oddělení AMMO, ze kterého mi po trailerech naskakovala husí kůže. 

Parta mládežníků, ve které jsem rozeznal jen Vanessu Hudgens, totiž z kampaně působila jako laciná podpásovka snažící se dostat sérii k mladšímu publiku. Jenže jsou vlastně docela fajn a úspěšně lezou oběma hrdinům na nervy. Oddělení navíc šéfuje Rita (skvělá Paola Nuněz), mezi níž a Smithem to pěkně jiskří a jednotliví členové týmu mají dostatek času se blýsknout v akčních scénách. Je to zarážející, ale všechno funguje jako dobře namazaný stroj a člověk si říká, kdo za to tedy může. Jestli z větší části Bruckheimer, pak je obrovská škoda, že s touhle formou nedělá akční renesanci po boku Johna Wicka a Rychle a zběsile, protože třetí Mizerové ve svých nejsvětlejších okamžicích dokazují, že udrží dech i se špičkou branže. 

Především finále snímku servíruje skvělou honičku a následnou přestřelku, kde kamera skáče ještě o level výš a nechybí ani svěží nápady v choreografii. Michael Bay by si s tím vyhrál možná ještě o ždibec víc, ale zároveň by si neodpustil souložící krysy, zaškubávající se mrtvoly a spoustu oněkud někam stékajících tělesných šťáv. Belgické benjamínky oproti tomu Bruckheimer udržel na uzdě snáz a nechal je vsadit na interakci mezi postavami, občasné jemné odkazy na předchozí díly a dokonce i zásadní zvraty, které zprvu působí samoúčelně, ale nakonec jsou důležitou součástí celé mozaiky. 

A právě pro ten celek si dovolím tvrdit, že tihle Mizerové jsou dost možná nejlepší a nejosobnější. Není to vysoká laťka, ostatně jednička je sice prudce stylová, ale taky trochu neotesaná a zbrklá kriminálka. Dvojka rozděluje kritickou i diváckou obec dodnes - mám ji hrozně rád pro ten akční nihilismus a špičkové řemeslo. Neuvědomoval jsem si tehdy, že je to u Baye začátek diagnózy a nikoliv jen hravý ústřel jinam, než se zase vrátí zpátky do latě. Trojka ctí geny obou dílů, ale zároveň se nejvíc ze všech stará nejen o zábavu, ale i o osudy postav. Není to nějaké vyměknutí, naopak se hrozně těším, že si tu horskou dráhu honiček, hlášek a explozí sjedu ještě jednou, v co možná největším a nejhlasitějším kině.

Přehrajte si trailer Co ještě dodat? Mizerové navždy jsou hrozně cenní. Dokazují, že se kdykoliv můžete vrátit a nemusíte ani totálně překopat koncept. Chce to jen vědět, co od vás publikum očekává, a nasadit do akce dravou mladou krev nebo ostřílené profíky. Vidíme to v poslední dekádě pořád - stáří před kameru, mládí za ní… akční fotři a dědkové mají pré, takže chci po tomhle úspěšném zářezu vidět nejen Smithe a Lawrence ještě jednou (i při vším tom riziku, že to napočtvrté podělají), ale rád bych vyzval k návrat na parket i další známé i neznámé dvojice. Vyškrábejte ty zbytky slávy ze dna hrnce, ukecejte nějakého šikulu, co umí stříhat na beaty a pojďme do toho, ať akční filmy dál baví a plní kina.

Jo, to plnění kin je taky na vás, dámy a pánové. Volte svojí peněženkou, ať mají vaše a naše děti taky na co koukat.