Je to marný, je to marný, je to marný. Michael Bay jako řemeslník pořád umí, ale v hledáčku už fakt vidí jen exploze, přestřelky a tělesné tekutiny. Doby Skály už se nikdy nevrátí. Jednoduchý odsudek, který lze ještě snáze obhájit krátkou analýzou jeho filmografie, ale Michaelova první netflixovská štace přeci jen vybízí k trochu důkladnější analýze. I proto, že prvních dvacet minut je jasnou reakcí na poslední díly Mission: Impossible nebo Johna Wicka. Jde o jakési bayovské bouchnutí do stolu ve stylu “umím to stejně a možná i líp”. Dvacet minut koncentrovaného Bayhemu za volantem toxicky zelené Alfy Romeo v uličkách Florencie jest tím nejlepším i  nejhorším z toho, co jsme si zvykli označovat jako Bayhem.

Tenhle adrenalinový koktejl ale funguje, protože o postavách nic nevíme a předjímáme, že tohle je vlastně jako že Bayova Mission: Impossible, se spoustou bláznivých kousků, elegantních zpomalovaček a drahých atrakcí. Vůbec bych se nedivil, kdyby na tu úvodní automobilovou honičku padlo padesát mega. Prachy jsou tu vidět, stejně jako práce všech těch neviditelných profesí. Prvních deset minut může být v očích desetiletých dětí za deset z deseti. Ačkoliv by se takhle malí diváci neměli koukat, protože jde o nekompromisní eRko s množstvím čvachtavých záběrů na čisté i nečisté průstřely, Bay zároveň nemůže ani náznakem doufat, že by jeho film bral vážně kdokoliv starší.

6 underground: Tajné operace: FOTOGALERIE

Ta slíbená analýza? Stačí se podívat na filmy, kde má Bay pevnou producentskou ruku nad sebou (Mizerové, Skála, Transformers) a teprve pokládá nějaká stavební kameny fikčního světa. Tam srší nápady, ale zároveň věnuje postavám/hercům dost prostoru a hraje podle běžných žánrových pravidel. Dokonce ani Bruckheimer ho po skonu Dona Simpsona neudržel úplně na uzdě. U Armageddonu lze vydlabanost hlavních hrdinů omluvit tím, že jsou to těžaři a skoro až parodické okamžiky vysvětlit brakovostí katastrofického žánru. Jenže druzí Mizerové se souložícími krysami, rakvemi rotujícími během automobilových honiček a Martinem Lawrencem na koksu, to už je prostě “základka”. 

Jasně, sám jsem dával druhým Mizerům devět z deseti a cítil se hrozně progresivně. A baví mě dodnes, je to erkový Bay za obrovské peníze, bez jakýchkoliv záklopek. 6 Underground vlastně slibuje totéž, takže proč bychom se neradovali? Řízný úvod ve Florencii Bay už sice do konce filmu nezopakuje, ale v akčních scénách má dost želízek v ohni a umí je rámovat jako málokdo. Od táhlých jízd sice přešel k takovému trochu klidnějšímu greengrassovskému třasu, ale pořád ví, kdy a kam sáhnout pro zpomalovačku a všechno je v rámci možností přehledné a zatraceně cool.

Problém je v tom, že někdo nejdřív vymyslel pět akčních scén, a pak teprve začal psát zbytek. Scenáristé Deadpoola dostali v zásadě dvě zadání - aby byl Ryan Reynolds v hlavní roli zase děsně vtipnej, a aby měl film začátek, prostředek a konec. U té druhé podmínky netuším, jestli jim někdo řekl, že lze ty tři akty libovolně prohazovat, ale vlastně bych se ani nedivil. Práce s flashbacky je odfláknutá, v rámci jedné akční scény se v jednu chvíli skočí dopředu tak vydatně, že se některé postavy ocitnou úplně jinde, než kde byly v předchozím střihu, ale Bay nemá čas koukat do zpětného zrcátka. 

Na nějaké reflexe je totiž parta šesti duchů až přílis hustá. Arogantní a mírně bezohledný Reynolds v roli miliardáře, co se rozhodl dobrovolně “zemřít” a inkognito páchat dobro je vlastně dost nesympatická postava, ale jestli máte Reynoldse jako takového rádi, snadno mu ledacos prominete. Včetně takových minel, že v jednu chvíli “pan sponzor” vyřídí několik postav jako kapitán Amerika, přičemž jeden z jeho kolegů se nad tím pozastaví, ale film už se k tomuhle záblesku nikdy nevrátí. Podobných slepých uliček je tu víc - většinou je mají na kontě mužské postavy, protože holky jsou tu jen na okrasu, případně jako podržtažky. Svůdná Melánie Laurent se může snažit sebevíc, ale stejně prostě skončí v posteli s parťákem, kterého na začátku nemohla vystát. 

Tyhle detaily, ze kterých feministkám rupne žilka v obou bulvách, však ponechávám stranou, protože tohle je prostě typický Bay. Mnohem smutnější je, že hlavní hrdinové nejen že nejsou andílci, oni jsou vlastně docela nebezpeční psychopati s bezedným kontem a zásobníky. Samolibost dobře vyzbrojené bandy vynikne i kvůli erkovému ratingu. Ano, záporáci dělají ještě větší prasárny, ale to je v jedenadvacátém století jen těžko omluva pro Bayovu neochotu brát v potaz civilisty nebo škody na majetku. Tohle není pláč á la Snyderův Muž z oceli, tady je ten nihilismus tak na očích, že to nelze nepovažovat za vztyčený prostředníček. 

Likvidací všeho svatého ve Florencii to začíná, lynčem v samotném závěru finišuje, ale mezitím si prostě k hrdinům nevytvoříte žádný vztah. To, co v úvodu berete jako automatické - tj. že tahle nesourodá parta tvoří tým, to vám na konci bude připadat jako výsměch. Tohle nejsou profíci, to jsou spíš adrenalinoví blázni, co neumřeli, aby se podruhé narodili, ale jen aby se zbavili všech dosavadních závazků a mohli si trochu zablbnout ve jménu (diskutabilního) dobra.

Zkraťme moralizování, jádrem pudla je kombinace dětinského Baye a dětinského deadpoolovského humoru. Dohromady to jen násobí své nedostatky a bez producentského dozoru se tak film velmi rychle rozsypává na kolekci akčních scén, mezi nimiž se nachází velmi křečovité shluky nesouvisejících dialogů nebo slunce zalitých flashbacků, které skrz voice-overy lepí ty největší díry. Snímek má pouhé dvě hodiny, ale subjektivně se docela táhne. Nedivil bych se, kdyby někteří diváci přeskakovali kecací pasáže podobně jako se to dělá u thajských akčních filmů, kde se už už nemůžete dočkat další akční scény, protože moc dobře víte, že ta vata mezi nimi je nekoukatelná.

Přiznejme si, že Michael Bay vlastně nikdy jiný nebyl. I jeho videoklipy a reklamy byly vždycky jen klišé na steroidech. V krátkých formátech to bylo ku prospěchu věci, často to dokonce podtrhlo nepřehlédnutelný vizuál. Už jeho Pot a krev bohužel ukázal, že jen videoklipová poetika prostá jakékoliv duše nebo vnitřního řádu, nemůže obstát jako celovečerák. Ale opět, někteří z nás přimhouřili oči, protože se jednalo o crazy báchorku o nasteroidovaných hromotlucích. V 6 Underground si však před výbušným finále uvědomíte, že putuje od jednoho videoklipu ke druhému (dokonce i hudba je jen kolekcí líbivých písniček) a ani se všemi rýsovacími potřebami na světě byste nedokázali nakreslit trajektorii, po níž se Bayův film řítí. 

Vlastně nevím, jestli Bay tuhle netflixovku natočil jako velké FUCK YOU všem ostatním, nebo jestli si fakt myslí, že všechno umí ze všech nejlíp. Řemeslné kvality mu nikdo neupírá, ale jako vypravěč stojí za starou belu. Takže fajn, Míšo, zase jsme to jednou zkusili a teď zpátky do studiové kolbenky, kde na tebe bude řvát někdo, kdo má všech pět pohromadě. Nemusí to být zrovna Spielberg, úplně bude stačit, když zvládne správně za sebe zařadit příčinu a následek. Sem rád, že Bay v 6 Underground mohl za velké peníze rozjet akční rachejtle, protože řemeslně to branži - stejně jako třetí Wick nebo šestá Mission: Impossible - zas někam posune (konkurenční boj je prospěšný), ale přiznejme si jednou provždy, že ten kluk potřebuje producentský bič jako prase drbání.

Přehrajte si trailer Tohle předražené pískoviště by ale nakonec pro Netflix nemělo být takovou potupou jako dva roky starý Bright. Už proto, že se najde spousta omladiny, která v záři Bayhemu snadno přehlédne veškeré nedostatky. Budiž jim přáno, ale snad jich nebude tolik, aby nám Ježíšek nadělil dvojku. To by byla mimořádně špatná zpráva zejména pro ty, kdo si mysleli, že letošní Hobbs a Shaw je vrchol akční demence. Michael Bay ukazuje, že zvládne víc, dál a hlouběji. Věčná škoda, že se jedná o úsilí napjaté špatným směrem.