Jsou tomu už téměř čtyři roky, co dvojice duševních postpuberťáků holdující lehkým drogám vyrazila na intelektuálně nenáročný výlet s jediným cílem: pořádně se nadlábnout desítkami fastfoodových minihamburgerů z White Castle a spláchnout to patřičnou dávkou coly. Bylo to ze života, bylo to výstižné a až na pár výstřelků docela vtipné. Haroldova a Kumarova výprava však měla hlavně srdce a nebyla jen sérií prvoplánových žertíků, kde hrají hlavní roli tělesné tekutiny a všichni se smějí tlustým černochům (popř. tlustí se černoši smějí všem). Kdesi uvnitř toho všeho – na první pohled povrchního – teenagerovského řádění se zrodil pocit, že téhle dvojce rozumíte, že jí to zatraceně šlape a dlouho v tomhle žánru nebyl nikdo podobný, koho byste měli upřímně rádi a v jeho snažení mu fandili.

Kdo viděl jedničku, asi si vzpomene, že závěrečná výtahová etuda skončila jednoduchým rozhodnutím: vyjedeme do Amsterdamu a party bude pokračovat. A tak se sbalili a jeli. Jeli dlouho a předlouho, potkali spoustu divných lidí, ale nakonec dorazili. A mohla z toho být další výborná komedie, jenže se něco ošklivým způsobem zvrtlo. Poté, co se režisér jedničky, Danny Leiner, nechal slyšet, že z kluků už ve druhém díle víc nevymáčkne, studio příliš nesmutnilo a promptně našlo náhradu. Volba logicky přišla na scenáristy předchozího dílu, kteří opojeni možností vzít tuhle rozjetou mašinu do vlastních rukou, přitvrzovali na všech frontách. Tak vehementně a s takovou chutí, že zapomněli na podstatu věci – bizarní poetiku protknutou dobrou náladou, která se nezadrhává, ať už se děje cokoliv. Druhé Zahulíme, uvidíme se stalo tím, čemu se tak upřímně bránilo a z čeho si v podstatě dělalo legraci – výkladní skříní karikatur, trapných výjevů a samoúčelných prohlídek penisů a vagín na detail bez hlubšího smyslu. Party se, jak vidno, rozjela a muselo se jít až na dřeň. Víc, víc, všeho víc, jinak na to lidi nepůjdou. Ale jo, šli by. Značka je totiž zavedena důkladně a nepotřebuje přílišná ozvláštnění.

Inu, co naplat. Jedeme z kopce, naprosto bezhlavě a bezúčelně a o nějakém konceptu si můžeme nechat zdát. Hrdinové utíkají sem a tam, vy ani oni nemáte ponětí, kde jsou, kam vlastně míří a jak jim to bude dlouho trvat, pak se najednou všechno vyřeší, všichni se potkají a řeknou si, že to půjdou pořádně rozjet (následuje nuzná montáž, kterak to rozjíždějí). Mezitím se děje spousta hloupostí, které nejsou chytře hloupé, ale jen hloupé a hodně se kouká na odhalené genitálie libovolné(ho) z přítomných. Uf. Láska k charakterům se vytrácí už v ú vodních minutách, kdy na Kumarovu tvář přilítne v rámci autoerotické seance pár deci čerstvého spermatu. Proč? Je to opravdu potřeba nebo je to dokonce legrační? Možná vás napadne, že to není věc k hlubšímu řešení a tohle se dneska děje skoro ve všech filmech… jenže právě pro tu jinakost a relativní klid byli Harold s Kumarem výjimečně a tolik sympatičtí. Snaha o hrátky na dospělost a zodpovědnost kontrastující s touhou pořádně to rozpálit zůstala rozmělněna do jednoduchého schématu „jdeme z bodu A do bodu B, něco říkáme, hlavně ať to má devadesát minut, jsou tam nahé holky, přidáme i marihuanový list, pěkná auta, Nelila Patricka Harrise a to je konec“. Kde je ten duch marihuanových Vánoc? Zmizel a spousta věcí s ním. I obrazová montáž s předimenzovaným pytlem trávy přitvrdila na všech frontách a z chytrého románku ze života vykvetla v přehlídku nevšedních sexuálních praktik, které nebaví, ale prostě tu jenom jsou.

Nejvtipnější na tom všem je, že Kal Penn hrál docela dobrou vedlejší roli v novém Supermanovi a měl jsem dojem, že se vstupem do vyšší herecké ligy zmoudřel a „ochytřil“. Bohužel se stalo něco divného a hned potom zase začal hrát ve filmech jako Velkej Biják a Sexy párty 2, přičemž všechny svoje novodobě legrační móresy si přenesl i sem a nechal se jimi ovlivnit. Dvojka Harolda s Kumarem připomíná nejvíc právě druhý jmenovaný film. Intelektuálně nenáročná, přesto sofistikovaná poetika prvního dílu, dostala vale a ze základního kamene pro rozvíjející se „mytologii“ zůstal obyčejný a naprosto zaměnitelný produkt pro ty „správný zhulený lidičky“. Poznáte je podle toho, že na ČSFD píší věci jako:

„Ohohou, je to tady, konečně sem se dočkal, Harold a Kumar jsou zpátky a jsou ještě vyhulenější a vymaštěnější než bývali a s nima brutálně vyhulenej prezident Bush, cockmeat sandwich v Guantanamo bay, Neil Patrick Harris ještě sjetější než v jedničce a parádní párty s názvem "dole bez", to byla slušná přehlídka prcin.“

Užijte si to, jdu si pustit jedničku.