V poslední době tu na komiksové filmy dost nadáváme. Je to bohužel zasloužená kritika, zejména na adresu Marvelu, jehož největším problémem nyní je, že odmítá dospět spolu se svým publikem, a ještě navíc nedává důležité projekty do rukou zkušených tvůrců, ale místo toho najímá často nýmandy (jen si přečtěte, kdo bude režírovat pátou a šestou fázi…), kteří sice svedou plnit rozkazy shora, ale už nedokáží přijít s něčím vlastním, co by stálo za řeč. Jaký jiný film za takové situace vzpomenout než komiksárnu, která nejenže se nebála zrestartovat dosavadní vesmír předtím, než to bylo cool, ale zároveň šla vstříc těm dospělejším tématům, šla vstříc té charakterové temnotě, respektovala, co přišlo před ní, a ještě navíc se v ní šikovný filmař mohl realizovat i po stránce akce. Řeč je pochopitelně o X-Men: První třída.

Tahle frajeřina od Matthew Vaughna (brzo se stanu expertem na psaní VIMek z jeho filmografie) v roce 2011 skončila hned u dvou redaktorů MovieZone na prvním místě v žebříčku nejlepších filmů roku. A není se čemu divit – Vaughn měl za sebou totiž čerstvě brutální Kick-Ass, takže byl v neskutečné formě, a když přišla možnost vzít mutantní univerzum, omladit ho a dát mu pořádný švih, neváhal. V tomhle směru se vlastně X-Meni dočkali podobně laděné aktualizace jako někdejší Bond od Martina Campbella. Látka, která předtím v klidu fungovala v trochu jiném tónu (asi bych měl zdůraznit, že mluvím o prvních dvou filmech, trojka a X-Men Origins stojí za…), tak najednou zvážněla, skončila více uzemněná, týmový duch a společenský přesah ovšem zůstaly, a hle se – najednou to celé šlapalo ještě o fous líp.

Ne, že by realisticky pojaté komiksové filmy byly po Temném rytíři něčím přelomovým, tuhle zásluhu už Nolanovi nikdo nevezme, přesto se ale pořád jednalo do jisté míry o svěží přístup k žánru, který přesně po něčem takovém volal. A málokterá předloha si s tím realismem rozuměla lépe než právě X-Meni, jež na stránkách grafických románů odjakživa řešili nejrůznější sociální otázky, od antisemitismu, přes rasismus a diskriminaci, až po sexismus a misogynii. Ne, že by Vaughn nutně První třídu narval všemi těmito tématy, i tady ale najdete trochu od každého. Kór díky zasazení do vrcholu studené války.

Což nás každopádně přivádí k líbivému retro vizuálu (další odkaz na bondovky), vynikající zápletce zahrnující výše zmíněný konflikt, a hlavně originu dvou stěžejních postav tehdy ještě foxovského univerza – Charlese Xaviera aka Profesora X a Erika Lehnsherra aka Magneta. Dost možná nejlepší superhrdinská dynamika mezi klaďasem a záporákem, jakou jsme na plátně mohli skrz ty roky sledovat, se v tomhle filmu dočkala počátku. A bylo to skvěle napsané, ještě líp zahrané, a tím pádem nejen velmi podnětné, ale i nesmírně emocionální. Kdy naposledy nám tohle dala nějaká marvelovka?

James McAvoy a Michael Fassbender to každopádně zahráli naprosto bravurně a těžko si dnes představit jiné herce, kteří by takhle senzačně navázali na legendární dvojici Patrick Stewart a Ian McKellen. Tedy ne, že by Vaughn netrefil i zbytek ansámblu. Jennifer Lawrence si později začala maličko krást sérii pro sebe, v tomhle filmu ale byla tím zásadním pojítkem mezi všemi stranami a už tehdy bylo vidět, že patří spolu Fassbenderem a McAvoyem do vyšší ligy. Stěžejní trojici pak kryli záda ještě třeba sympatická Rose Byrne, snaživý Nicholas Hoult nebo maniakální záporák Kevin Bacon se sexy pravou rukou v podání January Jones, jejíž kostým už z hlavy nejspíš nikdy nevymažu.

Zkrátka co jméno, to radost a úsměv na tváři. A to neplatí jen o lidech před kamerou, ale i za ní. Asi zase napíšu něco kontroverzního, nicméně vedle Hanse Zimmera u Temného rytíře a Muže z oceli složil Henry Jackman pro První třídu nejlepší komiksový soundtrack všech dob. A klidně si na tomhle kopci postavím hrob, protože tohle je hudba, kterou prostě mám na rozdíl od spousty dalších zafixovanou někde hluboko v sobě, a „slyším ji“ i při pouhém sledování obrázků. Schválně si ji dnes připomeňte a posuďte sami, který komiksový film měl kdy takhle ikonický soundtrack.

Já už si každopádně dám s chvalozpěvy zase na chvíli pokoj, X-Men: První třída je prostě a jednoduše famózní pecka, která si své místo v seznamu VIMek naprosto jednoznačně zaslouží. Zároveň je to film, který se bude Kevinu Feigemu hrozně těžko překonávat, zejména, pokud se bude nadále držet strategie levných řešení a přímočarých zápletek, protože to poslední, co X-Meni potřebují, je další Poslední vzdor, Apokalypsa nebo Dark Phoenix. Tohle by prostě měla být laťka nejen pro budoucí restart mutantů, ale klidně i té chystané Fantastické čtyřky. O to víc mě mrzí, že to momentálně vypadá z pohledu Marvel Cinematic Universe jako nedosažitelná meta. Snad za pár let budu moct říct, že jsem se spletl. Do té doby...mutant & proud.