„Slátanina“ je první slovo, které vás napadne už u trailerů. Šikmooký zabiják odmítl dokončit rodovou čistku zabitím malé holčičky, a tak se sám stal terčem svých ninja-like kolegů. Vzal tedy batole a odjel na opačný konec Pacifiku. Jak jinak, i zaprášené westernové městečko, kde se ukryje v převlečení za nového provozovatele prádelny, má své problémy – konkrétně bandu úchylného plukovníka, který sem pravidelně jezdí ukájet své choutky (hlavně aby měla oběť dobré zuby). Navíc šermíři v černém vyčenichají zrádného parťáka i v tomto odlehlém koutě Divokého západu.

The Warrior's Way originalitu opravdu neviděl a zřejmě o ní ani neslyšel. Scénárista a režisér Seung-mu Lee je fanouškem všeho možného – anime, samurajských klasik (hlavně Vlk samotář a mládě), hongkongských kung-fu komedií i tradičních špaget (od Djanga až po hill-spencerovky). To všechno nadšeně narval do jednoho filmu, zaplaceném Novozélanďany, co se nabalili na Pánovi prstenů a od té doby produkují neambiciózní jednohubky typu Outlander. Tahle slátanina (ano, potvrzeno) ale navzdory vašemu očekávání není pitomá, otravná a nudná. Je pitomá, sympatická a zábavná.

Příběh má totiž i přes svou béčkovost hlavu a patu, slušně graduje a hlavní postavy dokonce projdou něčím jako vývojem. Stěžejní zásluhu na tom, že se na film „dobře kouká“, nemá ani tak vizuál ve stylu 300: Bitvy u Thermopyl, i když i ten překvapí tím, že není přestylizovaný a zpomalovaček užívá s rozvahou. Nebojte se ani divokého střihu či nepřehledné akce. Šermířská choreografie sice není nic moc, ale je to prostě tím, že hlavní hrdina většinou naporcuje všechny kolem dřív, než vůbec stihnou tasit katany či kolty. K vizuálu ještě jedna poznámka – kostýmy trojnásobně oscarového Jamese Achesona jsou parádní a masky jakbysmet. Před plukovníkovými kumpány by vzali nohy na ramena i ksichty z leonovek.

Film vás ale zaskočí hlavně tím, jak si své role užívají herci, o nichž jste si mysleli, že se v tomto „blábolu“ ocitli, protože byli namol, když podepisovali smlouvu. Geoffrey Rush je v roli starého ochlasty, který si vzpomene na svou pistolnickou minulost a stane hrdinovi po boku ve finálním masakru, výživný jako vždy. Ještě lepší je Danny Huston, který si tu střihl svou rozhodně nejvýraznější záporáckou roli. Jistě, jeho plukovník je jednorozměrná postava – ale ten sliz z něj doslova kape a divák ocení konečně ryzího padoucha, kterému tvůrci necpou lidský rozměr a nechají ho olizovat hrdinku a drsně hláškovat („Počkám na tebe v pekle. Obleč si něco rajcovního.“). O něco hůř je na tom Kate Bosworth v roli cirkusové vrhačky nožů, která má sice dobré zuby a mrštnou prdelku, ale zpočátku je spíš otravná. Naštěstí právě její postava projde zmiňovaným vývojem, takže během krvavého finále jí už můžete fandit. Hlavní představitel Dong-gun Jang je tu pak víceméně do počtu. Ale i s „tvářím se jako indiferentní Chow Yun-Fat před dvaceti lety“ si vystačí.

Úderným vyvrcholením filmu je závěrečná půlhodina. Přesnou statistiku nemám, ale mečem, koltem, dalekonosnou sharpkou, dynamitem, sekerou, kulometem, žehličkou a zmrzlou rybou tu zhebne asi tak sto lidí. K tomu hraje dynamická hudba, digitální krev stříká na všechny strany a střev, hlav a usekaných končetin je požehnaně. Je to prostě finále, jak má být, a konečně pořádná porce akce.

Když jsme o The Warrior's Way nedávno diskutovali s Hladem, přiznal, že by recenzi psát nechtěl, protože by těžko hledal argumenty pro své relativně vysoké hodnocení. Já zas neměl chuť hádat se s davem diskutérů, kteří dají výrazně nižší hodnocení – a budou mít své objektivní, nenapadnutelné důvody. Ano, vyvozujete si z toho správný závěr – The Warrior's Way je definicí pojmu „guilty pleasure“. A protože GP je ryze subjektivní záležitost, nelze odhadnout, jestli se k nám přidáte. Za pokus to ale určitě stojí.