Nevěříte snad na comebacky? Hamižný makléř Gordon Gekko vám otevře oči. Vrátil se po třiadvaceti letech, a přestože mu zšedivěla kštice, není pro smích a ani nepatří do důchodu. Vrátil se ale i Oliver Stone. Leckdo ho mohl odepsat po ubuleném World Trade Center a poté, co jeho uspěchanou bushovskou biografii W svět regulérně zasklil. Sequel Wall Streetu ovšem vrací Stonea přinejmenším na mediální výsluní. Budiž mu to přáno, přestože zvolil (zdánlivě) snazší cestu sequelu…

Tahle dvojka naštěstí má svoje logické opodstatnění. Kdo ho nevidí, měl by si poposednout, vytáhnout z pod půlek uši a konečně zaznamenat slova jako krize, dluhy nebo levné hypotéky. Ekonomické otřesy posledních let jsou enormní. Padají zažité představy, bortí se letité poučky a doba relativního klidu se bleskurychle přelila v permanentní nervozitu, do níž bliká otázka „co bude sakra dál?“ Je to ideální záminka, proč se znovu vrhnout do hektického a komplikovaného prostředí, plného čísel, výkřiků, potu a radosti, nebo naopak touhy hodit si mašli, když se pár milionů dolarů v mžiku vypaří. Velký makléřský byznys se pořád na plátnech nestihl okoukat, což při jeho napínavosti, dynamice a „high-class“ atraktivitě vybízí k dalšímu mapování. A když už si Foxové dlouho přáli návrat Gordona Gekka, ekonomická krize a průšvihy (nejen) na amerických trzích jim poskytly elegantní záminku.

Gordon Gekko se vrací poučený a evidentně vyzrálejší. Po konci trestu začíná prakticky od nuly. Objíždí fóra se svojí knihou, užívá si autogramiády… a divoké dění na burzách už jen sleduje z povzdálí, potažmo jej glosuje s nadhledem starého lišáka. Ani do role našeptávače se nežene – naopak sám mladý a ambiciózní Jake Moore (Shia Labeouf), toho času nápadník Gekkovy dcery, protřelému finančníkovi nadbíhá a nasává inspiraci, aby věděl, jak pomstít svého zesnulého mentora. Pravda, pomsta je příliš silné slovo, pomstička by byla možná přesnější. Nebo to rovnou můžeme nazvat pokusem o zjednání nápravy a odhalení padoucha, zkrátka o to provést zasloužené za-ucho-vytahání bezskrupulózního manipulátora Brettona Jamese (Josh Brolin). A v pozadí téhle story, do níž promlouvá spousta Jakeových rodinných problémů, se samozřejmě páchají obchodní nekalosti, občas sletí nějaká ta banka, nebo upadne kapitálový trh.

Nenechte se mýlit tím, že i v centru druhého Wall Streetu stojí snaživý a tak trochu naivní mladíček. Ty filmy jsou výrazně odlišné. Originál přinesl archetypální příběh o dobru a zlu, o nezažranosti kapitalistů, kvůli níž se víc cení virtuální peníze než poctivá chlapská práce. Byla to černobílá obžaloba hamižných kravaťáků, kteří pro naplnění svých luxusních snů udělají cokoliv – ale právě ona snadná čitelnost, vyhrocenost a univerzálnost dovolily, aby se z Wall Streetu stala nestárnoucí klasika. Dvojka vstupuje do mnohem složitějšího kontextu. Operuje v proměnlivém a dravém prostředí, v němž už nelze ukázat prstem, protože celý systém enormně nakypěl a teď se bortí dovnitř. Jake se v něm už umí prosadit, ale přesto si s sebou ještě vláčí pár ideálů, kvůli kterým chce okolo sebe slyšet cinkot peněz. Víc ho nicméně momentálně zajímá lump, který způsobil jeho chlebodárci tolik neštěstí - a nutno podotknout, že postup, kterým se dobírá cíle není scenáristicky úplně věrohodný. Hlavně se pod jeho vlivem celý film nepříjemně rozbíjí, ba dokonce místy i regulérně rozplizává. Je to velký kontrast vůči sevřené jedničce: Vždycky se tvrdilo, že v jednoduchosti je síla, a při srovnání prvního s druhým Wall Streetem se to jenom potvrzuje.

Éterem totiž lítá spousta chytráckých ekonomických průpovídek, ale samotné popotahování mezi Jakem a Brettonem je co do dramatičnosti slaboulinké. Gordon Gekko do něj vstupuje jen kradmo, a možná i proto se může zdát, že Stone nabízí složitější a v motivech komplexnější nástavbu prvního Wall Streetu. Osobně bych to ale nazval spíš odvarem (a přidal se tak k rezervovanějším zámořským reakcím). Elitní makléř prostě ještě jednou zve do frenetické finanční džungle – ale tentokrát už zdaleka ne s takovým nasazením jako poprvé. Příběh se rozbíhá do výrazně větší šířky, ovšem spíš mu to škodí, protože hlavní linka moc netáhne, některé epizodky vyznívají málem komicky (Susan Sarandon po Pevném poutu v další otravné roli) a nedaří se pak naplno prodat jak důležitější vedlejší linie, tak i spoustu inspirativních scén (ke konci už se film pouští bezmála na filosofickou půdu).

Přitom v jednotlivostech je Wall Street báječný. Dialogy jsou samy o sobě do hladka vybroušené. Ladně kloužou po patrech vynikajících herců, které by šlo jen chválit a chválit. Douglas si návrat do kůže „oscarového“ hrdiny evidentně vychutnává, Carey Mulligan jako Jakeova snoubenka přesvědčivě prodá každou emoci, Josh Brolin nezklamává a v drobných, leč funkčních cameech se filmem protáhnou Charlie Sheen, Eli Wallach i sám pan režisér. Zvláštní pozornost si pak zaslouží Shia – dospělejší, soustředěnější, ale stále přirozeně energický. Bez problému obstojí i mezi statnými chlapáky a doslova řve na producenty, že nemusí být jen za vtipného rychlomluvku z připitomělých popcornovek.

Stone k tomu zase jednou přesvědčuje bezchybným řemeslným podáním, občas prošpikovaným nějakou živější střihovou pasáží. Jenže tuhle rozklíženou látku s proměnlivým nábojem dotáhne jen na úroveň „v kině potěší, ničím neurazí a do měsíce se na ní zapomene“. Nemusím připomínat, že na první Wall Street se nezapomnělo přes dvacet let…