Na tomhle snímku (ve Varech šel pod českým názvem Manažeři) je nejzajímavější zjištění, že ekonomická krize Ameriku natolik trýzní, až někomu stojí za to natočit dvouhodinové drama o tom, že Ben Affleck hledá práci. Z filmu lze vyčíst upřímné překvapení, že si musí úspěšní kravaťáci najednou zvykat na život bez pozlacených vodovodních kohoutků a bez obýváků o výměře malého basketbalového hřiště. Vážně.

„Kde se to všechno posralo?“ ptá se postava Bena Afflecka a vlastně stejně tak i celý film. Samotná otázka, i způsob, jakým se na ní odpovídá, musí našinci připadat poněkud úsměvná. My jsme se naučili utahovat opasky i bojovat o volná místa na trhu práce, naopak na  desetimilionových odměnách top manažerů pořád vidíme něco více či méně nemravného. The Company Men přitom reflektují šok z toho, že i vrcholní manažeři najednou přicházejí o svoje židle a že pro ně není jinde uplatnění. Je to udivení z toho, že bublina dravého amerického kapitalismu splaskla a nechala za sebou miliony hypoték a zadlužených domácností, které najednou není jak splácet.

Celovečerní debut televizního matadora Johna Wellse (mj. Pohotovost), jenž si sám napsal i scénář, sleduje tři muže v drahých oblecích, kterým mocná společnost GTX dala padáka. Protože je hrají Ben Affleck (jeden z jeho lepších momentů kariéry) a hlavně oscaroví Tommy Lee Jones a Chris Cooper, je každá jejich slovní výměna potěchou pro oko. Uši a mozek se ale můžou vzpírat tezovitosti celého filmu, jenž docela předvídatelně pranýřuje nenasytné šéfy v nejvyšších patrech korporátního systému, haní hon za každým bodem na akciových trzích a naopak vzývá stará dobrá etická pravidla a samozřejmě i poctivou ruční práci, jíž reprezentuje chlapácký řemeslník s věčným charismatem „dobrého amerického taťky“ Kevina Costnera.

Přestože je film ideologicky trochu otravný a dějově dost jednoduchý, sám o sobě – překvapivě – moc neirituje. The Company Men s upřímným udivením popisují věci, které nám připadají docela běžné až banální, za mořem jsou z nich ale zjevně ještě trochu mimo.  Filmu akorát schází dravost nebo dramatická vyhrocenost takového Wall Streetu, zkrátka rafinovanější a „netelevizní“ pohled na téma, jež je vlastně dost snadno čitelné.

Takže: Jakpak s tématem naloží na podzim Oliver Stone ve své dvojce Wall Streetu?

P.S.: Viděli jste někdy film s Marií Bello, ve kterém by si nesundala podprsenku?