Norma pro letošní rok je splněna. Clint Eastwood vyráží do dalšího pomyslného kola s pozlacenými plešouny, aby úplně těsně před definitivním odchodem do důchodu urval nějakou tu další blyštivou trofej. Téma je opět dostatečně dramatické, aby neminul cenu za scénář, pečlivě stylizované dobové obrázky a vřeštící Angelina Jolie pak zase slibují trofeje v oboru režie a hereckých výkonů. Pokud se mám ale oprostit od všech předplacených místenek v prvních řemeslných řadách a poslouchat jenom srdce trailerového fanouška, musím Eastwoodovi smutně předeslat, že ukázka moc zázraků neslibuje. Resp. nic, co by se vymykalo označení „standardní dobové drama se známým hercem, jehož téma hraje na city, ale v podstatě se nikoho nedotýká“. Ale možná se taky jen opakuje situace z listopadu 2004, kdy nás Eastwood poctil trailerem k Milion Dollar Baby. Taky jsme mu nevěřili a pak nás v kině sundal do jednoho. To nic nemění na faktu, že se tu opravdu abnormálně hodně mluví a zuby nevystrkuje pražádný skutečně zajímavý moment. Dramatickou linku spíše tušíte a mnohem zábavnější činností je vyjmenovávat všechny filmy, kterým se Changeling nějakým způsobem podobá. Smutným završením (a ideálním příkladem, jak to tu chodí) budiž třeba i to, že během finální gradace nedojde k žádným význačným činům, nepočítáte-li jeden talíř rozbitý o zeď. I pod burácejícími smyčci se stále mluví, mluví a mluví, až z toho jde hlava kolem – bohužel ne tím správným směrem. Ovšem ruku na srdce. Nepředpokládám, že je mezi vámi někdo, kdo by si myslel, že filmy Clinta Eastwooda vůbec potřebují nějaké trailery, aby se o ně diváci začali zajímat. Budoucí zájem a adorace oscarových akademiků je reklamou nad všechny ozvučené shluky pixelů světa.