11. dubna 2006. Sedím v kinosále, když přibíhá před plátno slečna a špitne: Uvidíte projekci nového filmu Martina Kotíka, Všechno nejlepší... je to finální sestřih, ale ještě nemáme hotové korekce barev a celé to bude ve výsledku tak o sto procent lepší. Pak světla zhasnou... a začne peklo. :)

Dodnes si nedokážu vysvětlit, proč se Kotíkův režijní debut - Pánská jízda - některým mým kolegům docela líbil. Ke smířlivým třem hvězdičkám jim stačily sitcomové oddělovačky, složené ze záběrů na anonymní pražské činžáky, Civalův oblíbený plamenomet v ledničce, historicky druhá kung-fu scéna v českém filmu a Abrhámova kultovní hláška: "Tak takhle, děti, vypadá peklo". V případě jaksi taxi komedie neponechal Kotík nic náhodě a přitlačil na pilu.

Konečně se tak dočkáme exteriérů, dynamické zápletky s rádoby přesahem a dokonce i sexu. S taxikářem Dolanským v hlavní roli by to nemuselo být úplně na škodu, jenže Kotík ho nechá hnedle nasednout do zbrusu nového taxíku a na cestě skrz jeho narozeninový den mu nastrčí do cesty důchodce Požára. Viktor Preiss už si užil i lepší role, ale tady nepochybně vládne, aniž by se musel výrazně namáhat. Stačí jak na bandu telenoveláckých herců (lesbičkou Alice Bendové počínaje, pravníkem Tomáše Matonohy konče), tak na zmateného Dolanského, který zjevně nemohl příliš improvizovat a scénář páně Kotíka a Nepovíma mu nekompromisně zlomil vaz.

Pokud těmhle dvěma něco nejde, jsou to dialogy a črtání ženských postav. Ty jsou všechny absolutně naivní, hloupé a neuvěřitelné, přičemž korunu téhle deformaci nasazuje Jana Hlaváčová jako tetička majitele taxislužby, kterou musí hlavní hrdina Jarda pravidelně obšťastňovat (ne... z toho sex vážně nekouká). Tetička má být podle scénáře trochu mešuge, ale Jana Hlaváčová tuhle formulku dovedla k dokonalosti. Její výstupy alespoň občas naruší nudu rozlézající se po interiéru taxíku, jímž musí Jarda vozit důchodce Požára po všech čertech, jinak by bylo zle. V tomhle alespoň scenáristické duo předvedlo posun oproti Pánské jízdě, protože děj se někam pohybuje, i když je to šnečí rychlost a vy budete muset ještě hodněkrát zabubnovat prsty o hlavu diváka sedícího v řadě před vámi, abyste se dobrali katarze.

Než na ní dojde, stihne Kotík propadnout ze zeměpisu (postavy stojí před Carrefourem ve Stodůlkách a snaží se divákovi tvrdit, že jsou na Zličíně a teprve pojedou do Stodůlek... nejsem rodilý Pražák, ale tady mě Kotík vážně nenachytal... podobných lapsů je tu hned několik, což je škoda, protože Praha filmu sluší) a přesvědčit nás o tom, že jeho hudební dramaturg vyrůstal na rumunské obdobě Bee Gees. Soundtrack vážně na náladě nepřidá, stejně jako Dolanského průjezdy Prahou. Nikdo nevyžaduje francouzskou razanci Danielova Peugeota, ale jedna ostře říznutá zatáčka nás o kvalitách řidiče vážně nepřesvědčí, stejně jako opakovaný vtip s kašláním na předpisy, jehož pointa byla jasná už při prvním průjezdu jednosměrkou.

Každopádně díky bohu za ty scény z taxíku. Herecký duel Dolanského a Preisse trpí "jen" katastrofálním nedostatkem rozumných témat k hovoru (případně prkenných poselství), ale jakmile se Kotík v druhé plánu (prostřednictvím telefonních hovorů apod.) přesune do interiérů, jde všechno zase k čertu a my se ocitáme tváří v tvář sequelu Pánské jízdy se VŠÍM, co k tomu patří. Postavy jsou vybaveny jen nezbytně potřebnou logikou, kterou jste nachytali už ve třech letech, když jste na pískovišti plácali bábovičky, žádný gag nestojí vaší nervové soustavě za to, aby se táhla celou cestu od mozku až k bránici a vizuálně se Kotík opět "neutrhne" ani jednou ze řetězu a tak je i ta troška akčnějších scén, včetně "bouračky", která všechno to celodenní zlo uvrhne na Jardovu hlavu, natočená naprosto bezpohlavně.

Je mi líto, že tuhle recenzi píšu s odstupem několika týdnů a tak jsem stihnul vytěsnit ty nejpekelnější scény, ale stačí si vzpomenout na ulíznutého Matonohu, Janu Hlaváčovou, kterak zmlátí do bezvědomí sochu nebo Pavla Zedníčka, kterak koulí očima na ústředí taxislužby a už mi zase přichází křeč do pravého prostředníčku. Ale zachovám se čestně, protože Všechno nejlepší! je o pověstné dva mikrometry nad Pánskou jízdou. Může za to absence Dejdarova umělého panděra, Světlany Nálepkové a zřejmě i toho plamenometu. Jen tak dál, Martine Kotíku, za pár let budeme moci na projekce tvých filmů chodit i bez svářečských brýlí, aniž bychom se museli bát, že by nás sežehl nějaký obzvlášť nepodařený gag. V letošní nabité konkurenci to asi Všechno nejlepší! na titul nejhoršího českého filmu nedotáhne (Panic je na nic nasadil laťku hodně nízko a ještě nás čeká sequel k Duše jako kaviár nebo vypalovačka Prachy dělaj člověka... bojím se moc ;), ale doporučit vám ho vážně nemůžu. Ani těm co mají svého vlastního taxikáře a nekriticky obdivují Jana Dolanského.

p.s. Uznávám, že oproti Doblba! je to skvost, ale radši si na to zítra zajdu ještě jednou, abych náhodou nepřechválil. :)