Petru Vachlerovi už nestačila pozice producenta, který do televize cpe obskurní výtvory své VAC, a tak se rozhodl pro první rande s filmovou režií. Což se na sklonku září ukázalo jako nešťastný tah, jenž bude svými následky zatěžovat životy mnoha následujících diváckých generací. Tak úděsně se Doblba profiluje. Neupadejme tedy do přehnaného optimismu kvůli Slámovu Štěstíčku, protože je tu snaživý mistr Vachler a s ním bleskurychlé a dvojnásob těžké vystřízlivění. Nic na tom nezmění obrovská reklamní kampaň ani smířlivě průměrné recenze, které evidentně ani nechtějí tnout do jednoho z nejmocnějších mužů českého filmu, a tak balí svá hodnocení do nic neříkajících frází a „úlev pro debutanty“, aby se v malém domácím rybníčku nikdo neurazil (schválně si v Premiere, Cinemě nebo MF Dnes přečtěte recenzi a srovnejte ji se stíračkami průměrného Hollywoodu). My ale na rauty po Českém lvu nechodíme, takže můžeme na rovinu pojmenovat ubohost Vachlerovy prvotiny (s kolegy se naprosto shodneme na hodnocení i utrpení v kině :-). Račte si přečíst něco málo o filmu, jenž rychle vrací image domácí produkce do kvalitativních katakomb.

Doblba má být černá barevná komedie. Otravný slogan ale lže. Doblba je totiž nejen exkurze DO absolutního BLBA, ale i černočerná filmová tragédie. Křečovitý sled ledabyle pospojovaných a trapností překypujících epizodek, které redefinují představy o špatně napsaných dialozích, nemá nic, co by jej mohlo přivést alespoň k podprůměrnosti (namátkou cituji rozpravu o hrobnících: „Zavolám havrany.“ – „Havrany. My máme doma cvičený havrany?“; to je ale chytrá bžunda, co říkáte :-). Vachler nedokáže napsat jediný smysluplný rozhovor, natož aby v něm dokázal nalézt a náležitě podat hlášku nebo vtip. Místo zábavy se tak koná z jedna dalších zoufalých promenád Vachlerových kamarádů a spžízněnců, kteří buď neumí hrát (Dušek senior a kompletní ženské osazenstvo rodiny Mukovy bez ohledu na generační původ), anebo jim to scénář ani neumožňuje. Zmatený a dramaturgicky odfláknutý guláš šílených epizodek, v nichž se láme digitálním králíkům vaz, vybuchují zvonky a mrtvoly vstávají z hrobů, totiž nedisponuje ničím, co by obhájilo jeho vznik. Vachler hovořil v několika rozhovorech o kontroverzním humoru, ale těžko si představit, že by laškování s nebožtíkem mohlo v dnešní době připadat někomu kontroverzní. Mnohem spíš než kontroverzním je totiž Doblba přehuštěno humorem špatným, nefunkčním, úporným a nesnesitelně trapným, v němž se vedle tří (ano, pouze tří, slovy tří) fórků objevuje hromada pomatené vaty, která bloudí odnikud nikam.

Ukázkově amatérský scénář přehlížející snad všechna scenáristická přikázání, vypadá jako to nejlepší z Vachlerova tvůrčího septiku. Zkuste se zamyslet nad posledním filmem, který by tak rezignoval na gradaci a přitom neustále špinil chudinkou zápletku novými a novými, navíc blábolícími a z dramatického i komediálního hlediska bezvýznamnými postavičkami. Doblba by byl nepopsatelně špatný počin i na debutanta, který viděl film naposledy před deseti lety a ještě to byla Princezna ze mlejna. Že vypadá technicky lépe než televizní inscenace z ČT (i když po šílených pseudozoomech ze sídlištních exteriérů do panelákových interiérů jsem začal pochybovat i o tom), nemůže být při nadtrapnosti Vachlerova díla dostatečným důvodem ani ke dvěma hvězdičkám. Ředitel ČFTA totiž natočil katastrofální průnik mezi Kameňákem, Pánskou jízdu a Zbrožkovými Českými lvy. Míhají se v něm sice důvěrně známé a s Vachlerem spřízněné obličeje (Hanák, onen Zbrožek, Matonoha, Skála... a všichni pochopitelně bez většího významu), nemyslící požírači čehokoliv s Duškem se u toho samozřejmě moc smějí (někomu holt stačí, že se stále stejný Dušek jenom zjeví na plátně a muhehe může začít), ale na totální prachbídnosti, zmatenosti a neuspořádanosti Doblba se tím nic nemění.

Ambiciózní Vachler v něm navíc neuvěřitelně hloupým způsobem reflektuje vegetariánství, duchovno, morální zprohýbanost dnešních týpků, k tomu vyhrává strašidelná hudba Romana Holého (bohužel, i ten zabředl), a každý soudný divák musí rychle hledat atomový kryt před kalorickou bombou z temné strany lidské existence. A Vachler si může jen blahořečit, že Plyšovému lvovi včas ustřihl pupeční šňůru. Když by se totiž uděloval i v posledních letech, mohli bychom si (samozřejmě pokud by Vachlerovi akademii nešla na ruku) vychutnat tu paradoxní situaci, kdy jako iniciátor projektu přebírá anticenu pro zmetka roku. A nešlo by přitom o absurdnost oné situace, ale o oprávněný doklad tragičnosti Doblba. Jednoho velkého scenáristického omylu, který nonsensy doplňuje mizernými pokusy o černý humor a herecké výkony (snad jen Daniel a Čtvrtníček si drží solidní úroveň). Doblba je Katrinou filmového plátna, tak radši zůstaňte doma, než se tenhle hurikán vyřádí a v kině se zas přestanou promítat jednohvězdičková projímadla.

P.S.: Uvítal bych, když by nadšení Vachlerovi obhájci (kámoši? partněři? spolupracovníci?), kteří se náhodně zjevili pod trailerem a zaseli do něj několikrát pět hvězdiček, ukázali alespoň tentokrát trochu důstojnosti a nezačali kázat o velikosti všech zúčastněných.