). Nejkvalitnější filmová adaptace Resident Evilu? Bezpochyby (laťka není nastavena vysoko, to ale hodnotu tohohle filmového zpracování nijak nesnižuje). Z kombinace autorské vize Creggera, Wolskiho kamerové exhibice, trikových kouzel šikulů z WETA (a mimo jiné i UPP) a natáčení v tuzemské metropoli vzešla nápaditá adrenalinová dovážková jízda (s občasným sprintem
) plynoucí v reálném čase, která po dějové stránce svou přímočarostí připomíná spíše televizní pilot než plnohodnotný film, jinak ovšem po všech stránkách výborně funguje. Cregger naštěstí pochopil, že k natočení kvalitní adaptace není potřeba otrocky převzít všechny atributy značky (příběh, postavy, mytologie, konkrétní scény) z videoherního předobrazu a pracuje ve filmu jen s fundamentálními prvky série (atmosféra, napětí, strach, survival, monstra), které zasazuje do originálního narativu, který dokáže nad rámec jednoduché konstrukce hned v několika ohledech příjemně překvapit.Expozice s vysvětlováním čehokoliv prakticky neexistuje (jaké to osvěžení v hollywoodské produkci) a divák je okamžitě po začátku filmu vržen doprostřed děje, který svou dramaturgickou strukturou stran osamělé cesty hlavní postavy z jednoho bodu do druhého (a posléze z druhého do třetího, atd.), což je doprovázeno průzkumem prostředí, řešením problémů, prací s omezenými zdroji, překonáváním fyzických překážek, neúprosným časovým limitem a samozřejmě souboji s monstry, takřka dokonale napodobuje hráčův průchod videohrou skrze různorodě pojaté levely (na jeden zátah a s aktivní volbou permanentní smrti
), což je meta, na kterou při převodu videoher do filmu cílí spousta tvůrců, ale málokdy se někomu něco takového podaří věrně zprostředkovat, aniž by si to nevybralo nějakou daň v jiných oblastech.Cregger si ve filmu podvratným způsobem hraje jak s diváckým očekáváním (stran průběhu dané situace, respektive obecně dalšího vývoje děje), tak pravidly a klišé žánru (nešikovnost hlavní postavy, Murphyho zákony v praxi, striktně procedurální děj, namísto použití narativních zkratek, informativní úspornost, osud hlavní postavy), obohacuje zavedený hororový koncept značky o překvapivou komediální složku (vycházející ovšem nikoliv z prvoplánového humoru, ale z porušování běžných vypravěčských zvyklostí viz , což je jak vtipné, tak realistické) a nezapomíná při tom ani na nepostradatelný fan service obsah (skrze nejrůznější reference na trademarky značky) a obvyklé žánrové atributy (napětí, strach, drama, akce), byť ne v takové míře, jak je v sérii zvykem.
Pomáhá mu při tom působivá Wolskiho práce s kamerou a prostorem (ty pozvolné/protáhlé kamerové jízdy, důsledné sledování hlavní postavy za jejími zády a precizní záběry, reflektující její aktuální pohled (škoda, že ve filmu nejsou více zastoupeny a nějaká by se sem také hodila), jsou jedna velká atmosférická parádička
), kvalitní produkční hodnoty (pochválit zaslouží zejména zdařilá výprava a triková stránka) a výborně hrající Abrams v hlavní roli (zbytek obsazení ). Bez pár nedostatků se to přesto neobešlo. Dávkování hororových atributů (fatality, gore, bodycount) mohlo být o něco intenzivnější, hlavní postava si v průběhu děje projde vskutku decentním , ale jeho lpění na doručení zásilky ve světle toho, co se kolem něj děje, působí zpočátku trochu nevěrohodně (naštěstí později dostane ke splnění úkolu logickou motivaci), důraz na verbální expresivitu působí zbytečně přehnaně a mírně narušuje sympatičnost hlavní postavy (namísto tuny f-wordů se mohly navýšit krvavé/brutální explicity), finále skončí dříve než se pořádně rozjede, při replikaci herních mechanik se nenašel prostor pro a stejně tak survival prvky mohly obsahovat nějakou práci s .
