Jihokorejský snímek Hope patří k těm filmům, o kterých je nejlepší předem nic nevědět. Protože potom si budete moct naplno užít všechny ty nápady, dějové zvraty a provokace, kterými jihokorejský režisér Hong-džin Na (Bílé maso, Kvílení) svůj dlouholetý projekt vyšperkoval. Takže pokud jste zatím o filmu neměli ani tušení – což je navzdory jeho projekci na filmovém festivalu v Cannes docela dobře možné, nedívejte se na trailer, nezjišťujte si dokonce ani žánr a běžte rovnou do kina. Odměnou vám bude velmi specifický zážitek, opřený o pořádnou porci té nejvytříbenější filmařiny a několik velmi překvapivých momentů, kdy vám bude čelist padat až někam k zemi. Neříkám, že se jedná o nejlepší film letošního roku, ale rozhodně by si ho neměl nechat ujít žádný filmový fanoušek.

Hope má totiž neuvěřitelnou atmosféru. Je pohlcující, fascinující a místy i šokující, byť se film opírá o klasické propriety daného žánru. Pokud jste dočetli až sem, zřejmě se chcete navzdory mému doporučení dozvědět o filmu něco víc, a tak vám nebudu již déle tajit, že jde o sci-fi příběh o jedné návštěvě z hlubokého vesmíru. Zapomeňte ovšem na Kontakt (1997) nebo Příchozí (2016). Tato návštěva se zvrtne v naprosto zběsilou až frenetickou akci, při níž dojde k totální destrukci jednoho malého rybářského městečka Hope Harbor (odtud název filmu, ačkoli se za ním možná skrývá ještě něco mnohem hlubšího). Než ovšem propuknou nevídaná jatka, jejichž natáčení katapultovalo Hope mezi nejdražší jihokorejské snímky všech dob, bude s vámi Hong-džin Na hrát filmařsky precizně podanou hru na kočku a na myš.

Veškeré dění odstartuje nález rozpáraného býka na jedné zapadlé polní cestě kousek za městečkem, kde se z okolních polí vynořují svahy divokých hor. Na místo „činu“ se dostaví místní svérázný policejní náčelník Bum-seok (neodolatelný Jeong-min Hwang), který zpočátku celý incident považuje za útok nějakého místního predátora – medvěda, nebo dokonce tygra. Je to ovšem první z celé řady jeho přešlapů a návrat do městečka jej krutě vyvede z omylu. Cestou totiž narazí na zbořené domy, zpustošené ulice a zmasakrovaná těla, jakož i na první očité svědky řádění nezastavitelného protivníka.

Putování policejního náčelníka napříč nenadálou válečnou zónou je přitom doslova pastvou pro oči každého filmového fanouška, protože nabízí neskutečnou porci nefalšované filmové zábavy, kdy každé pomyslné políčko filmu představuje krystalickou formu audiovizuální hravosti – mimo jiné díky dravé kameře Kyeong-pyo Honga (Kvílení, Parazit). Tato miniaturní odysea válečným peklem, kdy se policejní náčelník postupně probíjí ulici za ulicí až k bezprostřednímu kontaktu se záhadným nepřítelem, je stejně jako v Homérově eposu plná náhodných setkání. Ovšem namísto mýtických bytostí z antických bájí potkává Bum-seok pitoreskní postavičky korejského venkova vyzbrojené vším možným – od luku a šípů přes sekery až po automatické pušky. A dějí se jim velmi ošklivé věci.

Je to právě tato úvodní hodinka, která dělá z filmu výjimečný zážitek. Hong-džin Na postupně vykládá na stůl své karty a udržuje vás konstantě v napětí, co bude dál. Mistrně budovaná atmosféra hustá tak, že by se dala krájet motorovou pilou a následný výbuch naprosto zběsilé akce a nečekaně brutálního násilí vás zatlačí hluboko do sedadla a připomene vám podobně intenzivní zážitky ze žánrových klasik, jako je např. Mad Max: Zběsilá cesta. A vy se při tom budete těšit na každou další scénu, která se před policejním náčelníkem otevře za nejbližším rohem.

Pokud ale čekáte pouhou jihokorejskou kopii hollywoodských klasik, vyvede vás Hong-džin Na z omylu tak rychle, že ani nestačíte mrknout. V tomto snímku je všechno trochu jinak, než by se na první pohled mohlo zdát. Už jenom volba ústředního hrdiny. Zapomeňte na životem ostříleného poldu, co je tady od toho, aby zjednal pořádek ve svém rodném městě. Bum-seok je totiž dokonalý antihrdina. Chybující, vystrašený, zbabělý a značně omezený. A se zbraněmi to umí tak, že by majora Alana „Dutche“ Schaefera ranila mrtvice. Jeho střetnutí s mimozemskou formou života je díky tomu velmi zábavnou jízdou po tobogánu, jehož konec je pro diváka neustále v nedohlednu.

Bum-seok v tom navíc nelítá sám. Do děje zasáhne i jeho mladá pobočnice, policistka Sung-ae (debutující Hoyeon), která je prototypem neohrožené, snaživé podřízené, co svého šéfa vyseká z každé šlamastyky. A klidně i s pomocí granátometu! Její nástup na scénu je jedním z těch překvapivých momentů, kdy se spokojeně vrtíte v sedadle a doufáte, že ta akční šílenost nikdy neskončí. K tomu si připočtěte skupinu místních lovců (drsňák In-sung Zo a další), kteří v horách pátrají, odkud se ta mimozemská forma života vzala, a máte tolik masa do mlýnku, že vám to vystačí na několik hodin zábavy.

A tím myslím doslova několik hodin. Hope má totiž 160 minut a nemohu se ubránit dojmu, že to Hong-džin Na se stopáží přeci jenom trochu přehnal. Má sice v zásobě velmi početnou skupinu zajímavých vedlejších postav (forenzní lékařka pitvající mimozemšťana, očitý svědek popisující své setkání s emzáky, místní trouba, co se svojí karabinou způsobil celou tu meziplanetární šlamastyku, jednotlivé formy mimozemského života aj.) a extrémně dlouhé finále, kdy emzáci nahánějí přeživší hrdiny po místních lesích, nicméně příběh přeci jenom časem ztratí své počáteční tempo. Navíc finální akce se brzo stane příliš repetitivní a nastavovanou, když po všech těch předchozích šílenostech postrádá výrazné překvapivé momenty.

Navzdory jistě impozantnímu rozpočtu se bohužel některé triky řadí spíše k těm méně povedeným, evokující víc počítačovou hru nebo televizní produkci, než velkorozpočtový film. Ale berte to tak, že těch trikových záběrů je zde skutečně hodně a je to zřejmě daň, kterou museli filmaři zaplatit, aby film takovéhoto měřítka vůbec vznikl. Určité rozpaky vzbuzuje i samotný závěr, kdy se film překlopí do něčeho naprosto odlišného, co do značné míry popírá veškeré dosavadní dění. Možná to pramení z tvůrčích ambicí režiséra Hong-džin Na udělat z Hope velkolepou trilogii, nicméně pro samotný film to není šťastné řešení a působí spíš jako jedno velké WTF než jako uspokojivé završení téměř tříhodinového nahánění mimozemských lovců (resp. jejich lidských protipólů). Výhrady lze mít i k relativně nevyjasněnému morálnímu poselství, které probleskuje za tím vším běsněním a destrukcí.

Přehrajte si trailer Nic z toho by vás ovšem nemělo odradit od návštěvy kina, protože filmy jako je Hope nabízejí maximální divácký zážitek. Jde o čistokrevný popcornový blockbuster okořeněný specifickým jihokorejským žánrovým mixem a netradičními hrdiny, kterým budete držet palce stejnou měrou, jakou jim budete (místy) přát krutou smrt. Něco takového v kinech už dlouho nebylo a vy byste u toho neměli chybět.