V prvních dojmech jsem byl možná až příliš stručný, a ještě navíc to pojal s velkou nadsázkou, takže je jenom fér, abych teď svoji nespokojenost adekvátně rozvedl. Vedle toho, že si na následujících řádcích povíme, proč ani druhý Venom není dobrým filmem, tak pak zároveň i zazní, v čem se liší od ostatních marvelovek, a proč by nebyl dobrý nápad zkoušet ty dva styly mixovat.

Úvodem je třeba říct, že nemám nic proti Venomovi jako postavě. Funguje podle mě daleko líp, když se může opírat o Spider-Mana, na rozdíl třeba od takového Jokera, který může stát i sám o sobě. V Sony se nicméně rozhodli pro tuhle cestu, a jako divák a fanda jsem byl napoprvé připraven to respektovat. Jenže pak se v Sony zároveň rozhodli pojmout Venoma jako prosťoučkou PG-13 atrakci pro děcka s populárním hercem v popředí, která nemá žádné jiné ambice než vydělat hromadu peněz. Paradox je v tom, že čím víc jich vydělá, tím víc se studio utvrdí v tom, že právě tohle byla ta správná cesta, a tím spíš nemají pokračování ani další filmy z téhož univerza (oficiálně pojmenovaného SSU – Sony´s Spider-Man Universe) šanci se jakkoli zlepšit. Začarovaný kruh. A nový sequel to bohužel jen potvrdil.

Už začátek jasně ukazuje, že ani po příchodu Andyho Serkise (režisér nevýrazného Mauglí – příběh džungle) se toho ve stylu vyprávění příliš nezměnilo. První flashbacková sekvence do mládí Cletuse Kasadyho (Woody Harrelson) a jeho lásky Frances Barrison (Naomie Harris) je jedno velké klišé, kde si navíc soudní lidé musí klepat na čelo, protože v ní jsou mladé verze obou postav předabované staršími herci. Nevybavím si teď jediný případ, kdy by se tvůrci rozhodli pro takhle zbytečné řešení, už jen proto, že ten lip sync jde poznat a celkem bolí.

Klišé každopádně střídá doslovnost, a po pár dalších zbytečných záběrech se přesouváme do současnosti. Fakt, že uběhl sotva jeden den od projekce, a já musím lovit v paměti, jak na sebe vlastně jednotlivé události ve filmu navazují, pak bohužel po zážitkové stránce nevěstí pro film, jenž má paradoxně zaděláno na to stát se obřím hitem, nic dobrého. Je to asi dáno primárně tím, že velkou část devadesátiminutové stopáže tvoří Hardy chodící po svém bytě plném soňáckého product placementu, kterak se hádá se svým symbiotím sidekickem. Napoprvé je to ještě docela vtipné. Napodruhé si říkáte, že by z toho vztahu šlo asi vytěžit i víc. Napotřetí, napočtvrté a napopáté už ale jen kroutíte hlavou a přejete si, aby oba sklapli a děj se zase posunul dál.

Což o to, Serkis alespoň pozvedl přehlednost v akci. Ta už se naštěstí neodehrává celá za tmy, a na Venoma, Carnageho, Shriek i všechny další postavy je konečně hezky vidět. Jak ale správně poznamenali mnozí přede mnou, ve finále se tam stejně perou jenom dvě stejná digitální monstra, která od sebe odlišuje pouze barevné provedení. Jinými slovy, pokud čekáte alespoň zajímavé nebo třeba jinak vynalézavé akční hody, tak máte smůlu. Stejně tak absentuje atmosféra, důvod se o kohokoli z hrdinů strachovat, nebo jakýkoli emocionální náboj.

Zůstává tak zápletka o sériovém vrahovi, kterého kousnul pavou... který kousnul symbionta a pak se mstí, což přiznejme si, nikdy nebylo zvlášť originální. Zůstávají rovněž herecké výkony, kdy Harrelson v ohavné paruce těžce přehrává, šklebící se Hardy ze sebe dělá opět pitomce, otrávená Michelle Williams si přišla pro další šek a jediná Harris aspoň trochu stojí za to. Novinkou je pak vlastně jen onen důraz na (ne)romantické laškování mezi Venomem a Eddiem Brockem. Neříkám, že by ti dva potřebovali vlastní pokoj, na druhou stranu by podobný směr přidal filmu kýžené koule a třeba by pak působil alespoň trochu svěžím dojmem. Reálný výsledek je ovšem jinde. Asi nejlíp by to vystihlo přirovnání k manželským hádkám, akorát ne těm silným, opravdovým, jako třeba z Manželské historie, ale spíš těm klišovitým, repetitivním a v důsledku nesmírně otravným, které naleznete ve špatných vztahových komediích.

Druhý Venom na komiksové poměry nepůsobí zdaleka tak moderně, jak by si asi přál. Což je zároveň i důvod, proč jsem si při sledování celou dobu říkal, že ten film vyloženě nechce být součástí MCU. Ať už proto, že se zbavil jakékoli vnitřní logiky světa, kdy některé věci ani trochu nedávají smysl, přitom se všichni tváří, že jo (což ve výsledku vede ke zkratkovitosti, a navíc vás to může lehce s*át), nebo proto, že vizuálem patří někam ke komiksovým filmům natočeným před Temným rytířem, čili se vůbec nesnaží o nějakou ostrost či pestrost barev, jaké vykazují dnešní marvelovky. Přitom z logiky věci by tohle byla první věc, kterou bych dal Serkisovi za domácí úkol. Nastuduj si Spider-Many, a natoč to tak, aby to působilo jako ze stejného světa. Venom 2 dělá pravý opak.

Přehrajte si trailer Každopádně abych to shrnul, tak ani snaha o balancování na hraně eRka, pár dobrých vtipů, nebo bizarní uprchlická message uprostřed filmu nestačí na to, aby se Venom jakkoli katapultoval z vod průměru a dosáhl aspoň na kvality těch nejslabších marvelovek. Blbý na tom je, že mu to ve finále může být fuk, protože přesně tohle stačilo lidem, co se o komiksy zase tolik nezajímají, nad filmy nepřemýšlí, a Hardy je pro ně nejlepší herec na světě, už minule, a to si pište, že jim to bude stačit i tentokrát. I proto se děsím, když si představím všechny ty další filmy, které mezitím Sony naplánovalo. No a co se týče potitulkové scény, to je noční můra sama o sobě. Nebýt ní, možná bych to tak bledě nevnímal, a třeba bych dokázal být smířlivější. S ní se obávám, čeho všeho se ještě ve spojení s Venomem dočkáme.