Sympatická kariéra experimentátora a sociálního bojovníka s velefilmovým jménem se před čtyřmi lety dočkala ocenění v podobě Oscara. Angažovaná otrokařina 12 let v řetězech byla přesně tím snímkem, který v zámoří musejí milovat, a osvědčeného trendu se Steve McQueen drží i ve své thrillerové novince. Černošská tematika je znovu na scéně, tentokrát navíc v drtivé kombinaci s girl power. Z tohohle by nějaký ten plešoun zase cinknout mohl.

Na první pohled uchvátí herecký ansámbl, který se i od nabitých 12 let v řetězech značně rozrostl - Liam Neeson, Jon Bernthal, Robert Duvall, Daniel Kaluuya, Colin Farrell a hlavně Viola Davis, Michelle Rodriguez, Carrie Coon a Elizabeth Debicki. Z téhle sestavy je patrné, že každý záběr překypuje charismatem a na konci více než dvouhodinové jízdy budete i trochu litovat, že někteří sympaťáci a sympaťačky nedostali víc prostoru.

Zpočátku jsme svědky nepovedené akce kvarteta zlodějíčků, z nichž nekompromisní policie udělá řešeta. Viola Davis, filmová manželka ústředního loupežníka Liama Neesona, začne být vydírána černošskými mafiány, kteří mimochodem kandidují i v lokálních volbách. Čerstvá vdova se proto spojí s dalšími pozůstalými partnerkami a ženy si tak společně musejí ušpinit ruce, aby vyřešily lapálie, jež po sobě jejich manželé zanechali.

Steve McQueen ukazuje silnou režijní ruku především v první třetině, kdy se nebojí radikálních střihů či neokoukaných kamerových jízd, čímž diváka rychle vtáhne do děje a až nečekaně elegantně zprostředkuje orientaci ve velkém množství postav a jejich vztahových propletencích. Postupně však ustupuje do pozadí a nechává figurky na šachovnici vystupovat samy za sebe. Takový princip se ukazuje jako zcela funkční a McQueenovi po předchozí, přece jen trochu vypočítavé oscarové jízdě snad už nikdo nemůže upřít velký filmařský cit.

McQueen ukazuje současné Chicago jako místo plné morálně nečernobílých postav; naopak co se týče barvy pleti, tam černou a bílou doplňují i hispánci a vytvářejí tak standardní americký mix nespokojených minorit i konzervativních bílých boháčů, mezi nimiž to logicky vře. Většina postav však má pochopitelnou motivaci a směřuje k rozumnému cíli, o to osudovější a vyhrocenější je pak i jejich střet. Násilí zde není prvoplánové, ačkoli občas McQueen diváka záměrně šokuje.

Žánrový mix nabízí pár komediálních momentů, jinak se však jedná o vyhrocený thriller s rámcovým heist příběhem a mnoha pomrknutími směrem k sociálnímu dramatu. Už jen na ústředním triu hrdinek, složeném z černošky, hispánky a polské imigrantky, je patrná snaha o zachycení silných žen napříč etniky. McQueen tak háže oscarové akademii mnohobarevnou rukavici, ovšem bylo by nefér Vdovy odsoudit jako multikulti agitku; pomocí silných filmařských postupů totiž buduje i funkční thriller, jemuž společenská rovina jen dodává ještě větší hloubku.