Dannyho parťáci jsou jeden z mých hodně oblíbených filmů. Netvrdím že jsou bezchybní, nebudu je mít asi ani ve stovce největších pecek, co jsem kdy viděl, ale jde o takový ten sichr. Když nevím, na co koukat, tohle zabere vždycky. Dobří herci, svižná režie, humor, napětí, parádní chemie mezi postavami, atmosférické Las Vegas a pohoda, která čiší z každého záběru. Je na nich strašně moc vidět, že je vlastně dělali kamarádi. Shodou okolností se tihle kamarádi jmenují Soderbergh, Clooney, Damon, Pitt a Roberts, to ovšem není vůbec podstatné. No a v Debbie a jejích parťačkách nic takového není. 

Debbie a její parťačky: FOTOGALERIE

Je mi celkem jasné, že psaním ne úplně pozitivní recenze na film, který je výlučně ženský a navazuje na téměř výlučně chlapskou sérii, se zadělávám na potíže. Proto hned na začátek řeknu, že fakt nemám problém, že místo Clooneyho a Pitta dorazily Bullock a Blanchett. Popravdě je mi to celkem jedno, papírově je navíc to obsazení stejně dobré jako ve starší trilogii (vždycky, když budu psát o starším filmu, myslím Soderbergha, ne tu verzi ze šedesátých let. Pro jistotu to hlásím). O čem to celé je? Debbie Ocean vylezla z vězení a plánuje spolu se svou kámoškou Lou ukrást na gala přehlídce náhrdelník v hodnotě 150 milionů dolarů, takže musí dát dohromady tým, dokonale všechno naplánovat a ještě to udělat tak, aby se Debbie mohla pomstít svému bývalému příteli, kvůli němuž skončila za katrem. 

Debbie a její parťačky jsou částečně sequel a částečně restart staršího filmu, takže se hraje podle podobných pravidel jako minule. Bohužel nová parta v žádném směru nešlape tak dobře. Prvním problémem jsou samotné postavy. Zatímco u Soderbergha jsme dostali bandu zlodějů, kteří se znali, existovaly mezi nimi nějaké vztahy a pocit, že člověk kouká, jak jde loupit sehraný tým, byl absolutní, tady se gang lupiček teprve skládá. Většinu hrdinek naverbují Debbie a Lou těsně před loupeží, neznají je a dost dlouho trvá, než je poznají i diváci. Přes hodinu se tak musí člověk spokojit s tím, že Rihanna = zhulená hackerka a Helena Bonham Carter = Helena Bonham Carter (hraje, jako kdyby utekla od Burtona). Nějaká sounáležitost nebo chemie mezi postavami tu téměř není. A je mimochodem dost smutné sledovat Cate Blanchett pokoušející se chovat se jako Brad Pitt. Samy o sobě jsou dámy docela fajn, ale dohromady jim nikdy neuvěříte, že by měly být tým. 

Potíž tkví bohužel i v tom, že jejich akce je o dost méně zajímavá než to, co v libovolném díle předvedli Dannyho parťáci. Plán je od začátku jasný a neobjeví se nic, u čeho by musely hrdinky nějak zásadně improvizovat, přizpůsobovat se nečekané situaci nebo kde byste se o ně báli. Prostě to, co se musí udělat, se jednoduše udělá a jede se bez problémů dál. Pár zvratů se tu sice objeví, bohužel jde však o ten typ překvapení, která šustí papírem víc, než by bylo zdrávo. Nemám u zlodějských filmů rád, když tvůrci (respektive hrdinové) tají před diváky nějaké důležité informace a pak když dojde na problém, tváří se, jako že měli fištrón a celou dobu s tím počítali. To je odfláklá práce scenáristů a režiséra, ne fištrón. A tady se to stane bohužel hned několikrát a co hůř, nefér hru nehrají Sandra Bullock a Cate Blanchet jen s publikem, ale i s vlastními parťačkami. Věci se tu mnohdy dějí ne proto, že by to hrdinkám pálilo nebo měly kliku, ale kvůli tomu, že to tak chtěli lidé za kamerou. 

A tím se dostáváme ke Garymu Rossovi. Jde o slušného režiséra a jeho Pleasentville je vyloženě výborné, mám ovšem pocit, že on nebo producenti k látce nepřistoupili úplně špatně. Nepotřebuju, aby ženský film točila ženská režisérka. Myslím, že dělat to takhle „na sílu“, jako se to děje třeba u Wonder Woman, není úplně šťastné řešení, ale Debbie a její parťačky působí celou dobu jako něco, co dělal chlap, jenž měl za úkol natočit hit pro ženské publikum. Už výše jsem naznačil, že postavy nejsou moc zajímavé, ovšem celý ten fetiš na drahé šaty, ještě dražší šperky a snaha zvládnout celou akci bez chlapů (závěrečný zvrat díky tomu působí poměrně sexisticky a cynicky) vypadá, jako kdyby Ross moc nevěděl, co s hrdinkami dělat. A tak k nim sice přistupuje jako ke zlodějkám, mnohem víc je však nutí zajímat se o to, co mají na sobě celebrity a že se můžou na hajzlu potkat s Katie Holmes. Debbie a její parťačky se tak možná tváří jako zlodějský film, ale člověk u nich má pocit, jako kdyby koukal dvě hodiny na Fashion TV, kde ho někdo přesvědčuje, že pro ženské není nic důležitějšího než krásné šaty, drahé šperky a objevit se čas od času ve společnosti. Nejsem si úplně jistý, jestli je to správný přístup…

Přehrajte si trailer Celkově to zkrátka moc nedopadlo. Šarm hereckých hvězd a celkem pohodová atmosféra dotlačí Debbie a její parťačky do průměru, ale výš ne. Oproti staré bandě tomuhle týmu chybí šarm, styl, nadhled a drzost. A to nakonec platí i o celém filmu.