Jak by měly vypadat ideální Vánoce? Venku půl metru sněhu, v bytě teplo, v televizi S čerty nejsou žerty, nohy na stole, kýbl cukroví při ruce a čekání na Ježíška, který nese zásobu ponožek pro příští rok. Když Robert Zemeckis natočil před pěti lety Polární Expres, nejspíš si myslel, že by se do téhle pohody mohl tak trochu vetřít. Film to nebyl špatný, jako technologická novinka také zaujal, ale pořád ještě existuje spousta lidí, kteří si dokáží představit otevírání dárků bez něho. A tak to Zemeckis zkusil znovu. Vánoční koleda 3D ale také nejspíš nebude součástí každoroční rodinné idyly, rozhodně však ne kvůli svým kvalitám. Ale od začátku.

Vánoční koleda 3D je sice oficiálně pohádka a navíc se její tvůrci ohání jménem literárního klasika Charlese Dickense, avšak člověk se při jejím sledování neubrání pocitu, že vznikla především proto, aby si Zemeckis mohl ještě chvilku hrát se svou technologií a že nějaké filmařské ambice byly až druhořadé. Dost těžko se totiž hledá důvod, proč by měl režisér zodpovědný za oscarového Forresta Gumpa, kultovní Návraty do budoucnosti nebo svým způsobem revoluční Falešnou hru s králíkem Rogerem chtít natočit obyčejnou pohádku, která se dá převyprávět s pomocí dvou kratších souvětí.

To ale konec konců není problém diváka, protože Robert Zemeckis přistoupil k příběhu o tom, jak se ze zahořklého staříka, jenž nesnáší všechno a všechny, stal dobrý člověk, jako profesionál. Dickensovu předlohu by sice bez větších problémů mohlo zadaptovat ostravské televizní studio a co se týče příběhu, bylo by to velmi podobné téhle animované podívané za dvě stě milionů dolarů, přesto se ale najde dost důvodů, proč si na tuhle podívanou vyrazit do kina.

Tou první bude bezesporu technické zpracování. Režisér měl zase k dispozici o malinko lepší počítače než v případě Beowulfa, a tak je pohyb hrdinů po plátně opět o něco realističtější a skutečnější a dokonce se – minimálně v případě hlavní postavy – podařilo vyřešit problém, jenž měl Zemeckis se svými oběma předchozími filmy. Oči hrdinů už nejsou mrtvolné a člověk nemá pocit, že se kouká na pohádku, v níž jsou všichni zombíci. Jsme ale u Charlese Dickense, takže nějaká ta deprese, smrtelně nemocné děti, špína a hnus také dostanou poměrně hodně prostoru.

A tím se dostáváme ke druhé věci, kvůli které stojí za to uvažovat o návštěvě kina. Vánoční koleda 3D má i přes své téma a marketingové řeči k pohádce dost daleko a člověk se poměrně často chytí, jak zaráží nehty do opěrky na ruce u sedačky a cítí mrazení v zádech. Zemeckis se nebojí vylekat a bez nadsázky říkám, že Vánoční koleda 3D je mnohdy děsivější než nový Halloween 2 nebo Pátek třináctého. Dětští diváci vydrželi v kině patnáct minut a pak je musela maminka odvést domů. Jednoduše to není film pro děti a ty předškolního věku by mohly velmi rychle zapomenout, jak se zadržuje moč či stolice. Beze srandy. Vánoční koleda 3D je drsná, špinavá, děsivá a nástup třetího ducha, který lakomému Ebenezerovi ukazuje, jak by mohly vypadat příští Vánoce, je opravdu čistokrevný horor. Ne hororová pohádka, jakou umí točit třeba Tim Burton, ale regulérní atmosférické peklo.

Jinak ale už není moc co pochválit. Hudba je fajn, Jim Carrey je utržený ze řetězu a užívá si, že může hrát hned několik postav (jen ten jeho třímetrový chlupatý uřvaný duch je poměrně otravný), ale stále přetrvává zásadní problém v tom, že příběh je tak na půlhodinovou pohádku do Studia Kamarád. Zemeckis sice uměle natahuje délku stylovými akčními průlety, v nichž Carreyho postava strašlivou rychlostí cestuje vysoko nad zemí a křičí. U většiny těchto akčních scén, i když vypadají velmi dobře, má ale člověk pocit, že jsou ve filmu doopravdy jen kvůli tomu, aby si mohl říkat „celovečerní.“ Nemůžeme to shodit na režiséra a jeho neumětelství, protože Zemeckis všechno zvládá bravurně, problém není ani ve špatném příběhu, ten je sám o sobě zajímavý a poměrně i zábavný. Jen v něm prostě není zdaleka tolik materiálu, aby mohl vzniknout dobrý film trvající hodinu a půl. Ve výsledku jsme místo toho dostali několik vánočních univerzálních pravd, trojici šílených duchů a pár srdceryvných scén, které jsou vyplněny akčními kolážemi a spoustou jiné vaty.

Vánoční koleda 3D je fajn podívaná a pokud vyrážíte na pohádku, budete jistě překvapeni její drsností, špinavostí a temnou atmosférou. Na to, aby se zařadila mezi vánoční klasiku, ale nemá. I když film rychle uteče a dobře se na něj kouká, velmi špatně se hledá důvod, proč se na něj podívat znovu. Devadesát minut v kině uběhne jako voda, u akčních scén se pobavíte, u některých momentů vyděsíte a z kina odejdete nejspíš spokojeni, ale za pár hodin se prostinký příběh člověku doslova vykouří z hlavy. Ale co, alespoň tam není Santa.