Streamovací platforma Hulu rozhodně neprodukuje tolik filmů jako konkurenti z Netflixu a Amazonu, i zde se ale sem tam objeví hodně sympatický kousek, který stojí za pozornost. Zářným příkladem je loňská komediální pohodovka Palm Spring, jež se počítá mezi nejpříjemnější překvapení loňského roku a nakonec to dotáhla (nejen) do našich kin. Do tuzemských multiplexů se nakonec podívá i jejich další produkční počin, thriller V zajetí. Jenže v tomhle případě mohl jejich kousek na VOD službách asi klidně i nadále zůstat.

Psychologický thriller měl přitom na první pohled všechny trumfy na své straně. Režisér Aneesh Chaganty má totiž za sebou velice sympatickou jednohubku Pátrání, v níž jede v subžánru „thriller na jednom monitoru“ v podstatě na plný plyn. Sarah Paulson se pak už léta řadí mezi nejoceňovanější a nejúspěšnější seriálové herečky a nyní měla parádní možnost ukázat svůj talent i ve filmovém měřítku. Zatímco podobně seriálové oceňovaná a úspěšná Elizabeth Moss má na celovečerní role čuch a má na kontě např. skvělého Neviditelného, Paulson musí na podobnou trefu stále čekat. Zde ji sledujeme v příběhu matky pečující o svou chorobami zužovanou dospívající dceru odsouzenou k životu na invalidním vozíku. Mladá Chloe žije v kompletní izolaci a zdá se, že její matka udělá pro její dobro cokoliv. Jenže před dcerou se začínají objevovat náznaky toho, že jí maminka možná neříká celou pravdu. A že před ní možná ukrývá nejedno děsivé tajemství.

První půl hodinu se pak rozjíždí poměrně slibně, snímek má správně komorní feeling a režisérovi se vcelku daří navodit atmosféru tajemna a houstnoucího napětí mezi matkou a dcerou. Jakmile však začne hlavní hrdinka tušit neplechu a pátrat po pravdě, klesá V zajetí po scenáristické i režijní stránce do totálně béčkových vod. Svou naivitou i hloupostí vlastně i tak trochu připomíná ty naprostá béčka z 80. či 90. let, jež jste našli v zaprášeném rohu videopůjčovny či ho dávali později večer v televizi.

Příběh je totiž naprosto předvídatelný a obsahuje přesně ten „šokující“ zvrat, který vás napadne už v první minutě filmu. Jede se tu zkrátka podle ohrané šablony a postavy se kvůli natahování zápletky chovají co nejhloupěji, to jde a velmi často si budete z jejich počínání klepat na čelo. Režie sice sem tam nabídne nějaký atmosférický moment či hezký kamerový záběr, většinu času je ovšem Aneeshovo vedení naprosto rutinní a ničím výrazné. Navíc naprosto selhává v oné rovině psychologického thrilleru. Tady vás nečeká žádná rafinovaná hra kočky s myší, hezky budovaný pocit nedůvěry hlavní hrdinky, zda má své matce věřit, či hutný psychologický nátlak ze strany maminky. Tyto věci jsou zde sice v několika scénách naznačeny, v podstatě se v nich však klouže hodně po povrchu či jsou vyřešeny hodně rychle.

Přehrajte si trailer Což je škoda, protože Sarah Paulson opět ukazuje své vysoké herecké kvality i skutečnost, že jí podobné psycho role neskutečně sednou a mladá Kiera Allen jí hodně sympaticky stačí. Jenže obě plýtvají svůj talent v naprosto rutinním a vlastně i dost zbytečném snímku, u něhož mi je poměrně vysoké hodnocení na českých i zahraničních webech velkou záhadou. Místo rafinované psychologické hříčky s houstnoucí atmosférou nám totiž Aneesh Chaganty naservíroval poměrně prostoduchý a v některých scénách až úsměvný kousek (MacGyver by tady asi čuměl), jenž se tvůrcům po slibné půlhodině rozpadá pod rukama. A spíš než do kina se V zajetí hodí na nějaký večerní slot v televizi, kde byste mu možná do první reklamy dali šanci.