Milovník hororových filmů musí v poslední době prožívat poměrně nepříjemné období. Hollywood sice natáčí dost kousků z tohoto žánru, většinou jde ale o sequely, remaky, reimaginace a srágory. Člověk se musí čím dál tím častěji vracet k ověřeným kouskům z vlastní videotéky, protože současná nabídka je jednoduše mizerná. Naštěstí se čas od času objeví film, který milovníkům filmové hrůzy dá naději v lepší zítřky. Orphan je jedním z nich.

Ze začátku to tak ale nevypadalo. Orphan z traileru působil jako další zaměnitelný film, ve němž se dějí divné věci a jsou v něm děti, ze kterých člověka mrazí v zádech. Podobných příběhů už bylo natočeno spoustu, avšak Orphan… nic originálního nepřináší. To je jeho asi největší nevýhoda. Režisér Jaume Collet-Serra natočil klasickou žánrovku o šílených dětech a dá se říct, že nepředvádí nic moc nového. To ale prakticky vůbec nevadí, protože i bez originálních prvků zvládnul natočit film, jenž zadupává do země prakticky všechno, co se letos v hororovém žánru objevilo.

Orphan je totiž horor pro dospělého diváka. Nenarazíte v něm na otravné a netalentované herce, kteří dostali roli buď proto, že mají dlouhé blond vlasy nebo vypracovanou muskulaturu, s jejíž pomocí se snaží zakrýt fakt, že jim herectví nic neříká. Orphan je pomalu vyprávěný film bez otravných kamerových filtrů, bez moderního rocku a bez snahy šokovat tím, že někdo někomu vyřezává tupým nožem z těla ledvinu. Namísto toho nabízí poměrně chytrý a logický scénář, ve kterém sice na nějakou tu mrtvolu dojde, ale mnohem víc prostoru tu dostává pomalu budované napětí, nejistota a strach.

Collet-Serra dokáže člověka strhnout a i když je jeho film v podstatě jen variací na klasické hororové téma, je zatraceně těžké se u něho začít nudit. Collet-Serra nic neuspěchává, všechno tu má svůj čas a místo a film se člověku pomalu dostává pod kůži, když spolu s hlavní hrdinkou zjišťuje pravdu o její adoptované dceři. Gradace je u Orphan téměř dokonalá, z úvodních náznaků se pomalu přechází k regulérnímu psycho thrilleru, ve kterém si roztomilá holčička omotává kolem prstu všechny dospělé a když něco nevychází tak, jak chce, řeší to stylem Arnolda Schwarzeneggera. A finále, v němž si to maminka s dcerkou rozdají na férovku, je vyloženě lahůdkové. Popravdě bych nečekal, že režisér nudného a nezajímavého Domu voskových figurín dokáže zvládnout natočit a odvyprávět takhle neteenagerský film.

Kvality filmu ale nejsou jen zásluhou režiséra, stejnou chválu si zaslouží i herecké obsazení. Vera Farmiga nikdy nebude velká hvězda, na to jí chybí plakátová krása Charlize Theron a podobných hereček, rozhodně má však dostatečné charisma a herecké schopnosti na to, aby sama odtáhla celý příběh. Její proměna z poměrně sebevědomé ženy v paranoidní uzlíček nervů je naprosto uvěřitelná, na čemž má však zásluhu i fakt, že ona ani žádný další z hrdinů tu není jen jednorozměrnou postavičkou. Každý, kdo se na plátně objeví, je zajímavě napsaný i zahraný. Zkrátka se to tu sešlo dobře. Orphan však mohl ztroskotat na jedné jediné věci. Na představitelce hlavní role.

Najít desetileté dítě, které by mohlo hrát v hororu, jenž se bere od začátku do konce vážně, není žádná sranda, Isabelle Fuhrman se však za důvěru tvůrcům odvděčila naprosto parádním hereckým výkonem. Budete jí baštit její roztomilost, budete nervózní z toho, když se znenadání objeví na místě, kde někdo přišel k úrazu a bude vás doslova mrazit v zádech, jakmile se poprvé cynicky usměje přímo do kamery. Isabelle Fuhrman je beze srandy jeden z největších hereckých objevů letošního roku a rozhodně nedělá ostudu ani starému dobrému Damienovi z Přichází Satan!

Orphan je jednoduše velmi příjemné hororové překvapení. Po všech těch letošních hovadinách jako byl nový Pátek třináctého, Krvavý Valentýn 3D nebo pekelně špatný Halloween 2 se objevuje tenhle malý film, který se nepokouší parazitovat na slavné předloze, nechce se zalíbit teenagerům, jimž stačí odhalené poprsí a nůž zabodnutý v krku a místo toho se zaměřuje na diváka, jenž v kině raději přemýšlí, nechává se pohltit atmosférou, preferuje dobré herecké výkony před těmi mizernými a ke spokojenosti mu nestačí, že jednou za čas dvoumetrový kaskadér vyskočí zpoza stromu a vrazí nějakému mlaďochovi do žaludku nůžky na stříhání plotu.

Orphan je poctivá zábava, která sice není originální, ale rozhodně potěší svou starosvětskou atmosférou, pomalu budovaným napětím a dobrými hereckými výkony. Je škoda, že na rozdíl od našich východních sousedů si film nenašel cestu do českých kin. Zasloužil by si to mnohem víc než většina žánrově spřízněné konkurence.

Mimochodem Karel Roden se tu objeví tak na dvě minuty.