Proč to nepřiznat. Channing Tatum byl ještě před nějakými dvěma lety v redakci oblíbený asi jako Miloslav Ransdorf. Jen další hezounek, který bude pár let prudit svou absencí hereckého talentu a pak zmizí, aby ho nahradil někdo mladší. Tatum však na sobě začal makat a hlavně se rozhodl vybírat si role tak, aby v nich jeho topornost nepřekážela. A aby mu třeba i pomohla. Po Jump Street 21 nebo Bez kalhot se ukázalo, že jsme mu přeci jen možná trošku křivdili. Což potvrzuje i akčňák White House Down.

Útok na Bílý dům: FOTOGALERIE

Ten to má teď v kinech docela těžké. V Americe se z něj hit nestal a většina fandů žánru má ještě v čerstvé paměti solidní béčkovou záchranu prezidenta z Pádu Bílého domu, kde Gerard Butler vykydlil komando severokorejských teroristů. Tatum a režisér Roland Emmerich se ale rozhodli dostat se divákům pod kůži trošku jinak. A jejich sázka vyšla na jedničku.

Už upoutávky naznačily, že tahle záchrana šéfa Ameriky bude trošku odlehčenější než Butlerova mise, v kině se však ukázalo, že White House Down je regulérní akční buddy komedie a kladné body sbírá spíš za humor než za přestřelky. Ty nejsou nijak špatné, Emmerich má po letech zkušeností na všechny ty výbuchy oko a bitky i střílení zvládá naprosto s přehledem. Bohužel ale i bez nápadu. Při několika momentech srdce milovníka filmového násilí sice zaplesá (likvidace hlavních lumpů se povedly), naneštěstí obvykle je to pouze Tatum vs. jeden nebo maximálně dva lumpové, trocha střílení a nakonec to celé dobře dopadne. Trošku tomu chybí nápady a člověk má občas pocit, že i když režisér v případě téhle řežby předvádí prvotřídní řemeslo, chtělo by to trošku se snažit. Emmerichovy souboje a utíkání před kulkami se totiž časem okoukají.

Do očí bijící nadhled dělá z White House Down víc než jen solidně natočený akčňák.Jak už však bylo řečeno, White House Down na akci nestojí tak moc, jak by se dalo u filmu za sto padesát milionů předpokládat. James Vanderbilt, jenž má na kontě i vynikající Vítejte v džungli, se spolu s Emmerichem rozhodl na první pohled vykrást Smrtonosnou past (bílé tílko, parta lumpů v uzavřeném baráku, blízká osoba v nebezpečí), ale celou dobu si z žánru a sami ze sebe dělají tak trochu legraci. Už v upoutávce jsme viděli Jamieho Foxxe, který během honičky zvládne ztratit raketomet, podobných momentů je tu však mnohem víc. Tatum se chová jako hrdina, protože hrdinou být musí, a tak nějak se očekává, že když teroristé ohlásí, že jdou hledat prezidenta do knihovny a on tam jde za nimi, asi to nebude sranda. A tak celou situaci i svoje dementní chování shodí nějakou sebeironizující hláškou.

Celý film doslova řve „jo, je to klišé, my to víme. A víme, že to víte i vy, ale kašlete na to a pojďte si to i užít“. Emmerich s Vanderbiltem se tudíž nevyhýbají těm nejokoukanějším žánrovým zvratům, protože fanoušci tohle zkrátka chtějí. Ovšem schopnost udělat si v ten správný okamžik legraci sám ze sebe dělá z White House Down ideální zábavu pro všechny fandy klasických akčňáků. Tady se totiž nebudete smát tvůrcům za to, že nechají hrdiny vyvádět nějakou koninu. Budete se smát spolu s nimi. I v momentech, kdy malá holčička stojí před pobořeným Bílým domem a snaží se odvolat bombardéry jako Nicolas Cage na konci Skály.

Přehrajte si trailer I přes více než dvouhodinovou stopáž to celé uteče zatraceně rychle. Tatum s Foxxem se ukázali jako hodně zábavná dvojka, záporáci jsou patřičně zlí, ať už mají za úkol kout pikle někde v zákulisí, hackovat odpalování atomovek nebo se samopalem nahánět hrdiny po Oválné pracovně. Nechybí vděčné vedlejší figurky, které umí včas zahláškovat, suchoprdi z armády, co by nejradši na všechen ten binec poslali bombardéry, i rodina hlavního hrdiny, jež tváří v tvář jeho činům zjišťuje, že je to vlastně ten nejlepší táta na světě.

Ovšem do očí bijící nadhled dělá z White House Down víc než jen solidně natočený akčňák, ale téměř dokonalou zábavu pro každého fandu střelby, hlášek, zábavných hrdinů a béčkových zápletek. Tady totiž lidi za kamerou i před ní moc dobře věděli, co a pro koho točí. A jak cílovce naservírovat to, co jí vykouzlí úsměv na rtech. Roland Emmerich natočil čistokrevnou letní zábavu, z níž by se časem mohla stát klasika v kategorii „co si sakra dneska pustím, když se chci bavit a ne moc přemýšlet“. Díky za ní.