Mike a Sulley, jedny z nejroztomilejších, nejvýdělečnějších a dost možná i charakterově nejvděčnějších pixarovských postav, jejichž parťáctví je snad ještě silnější, než v případě rakeťáka Buzze a kovboje Woodyho. A ustojí i aktuální sequelový trend, během něhož Pixar stihnul vykuckat třetí Příběh hraček a dvojku Aut, což jsou filmy, které mě osobně za srdce nevzaly, i když v případě Toy Story jsem znatelně v menšíně. O to víc mě těší, že pro změnu prequelová Univerzita příšerek víceméně naplňuje moje očekávání. Je tu nostalgie, humor, hravost i spousta nápadů. i když možná v trochu nižší váhové kategorii, než na jakou jsme byli zvyklí.

O tom, zda můžeme tohle tvůrčí lenošení omluvit tím, že je Univerzita mířená především na nižší věkovou skupinu, si popovídáme až za chvilku, teď je na čase prozradit, proč její kostra funguje báječně. Klasické blbnutí na vysokoškolské koleji je v hraných filmech natolik provařené, že nabízí ideální odrazné plochy pro nějakou tu parodii, tím spíš, že jde o školu strašení a design některých postav opět překonává veškeré meze. Nesmíme ale zapomenout, že podobné zneužívání středo a vysokoškolských klišé už předváděl Harry Potter nebo disneyovská Škola superhrdinů. Proto celá zápletka se specifickými školními předměty, náročnými zkouškami a nakonec i turnajem, ve kterém se rozhoduje o postu nejlepšího strašidla na škole, nemůže zrovna ohromit. Pixar tak sází především na jednotlivé gagy a budování chemie mezi postavami.

Onu osvědčenou parťáckou linku mezi Mikem a Sullym si samozřejmě nechává až na samotný závěr, protože na úplném začátku je Mike za odstrkovaného, podměrečného nerda a Sulley zas za zpovykaného "fotbalistu", co spoléhá na dobrou pověst svých rodičů. V hrané podobě bychom podobnou konstelaci odstřelili jako návrat do hrobu osmdesátých let a popravdě i Pixar z některých příměrů (loseři vs. cool kids) nedokáže vyždímat potřebné emoce, ať už jde o humor či drama. Situační komika naštěstí funguje na jedničku a vizuální gagy často doplňují ty verbální, takže můžete spoléhat na zábavu a neřešit předvídatelný děj, protože stejně všichni víme, že si Mike nakonec čapku v továrně na strašení nasadí a Sulley bude jeho nejlepší kamarád. Ne že bych kvůli téhle jistotě na film uplatňoval méně přísná měřítka, ale ono bruslení kolem školních klišé je nakonec celkem pečlivé - nepřekvapí, ale ani nezklame, a po cestě utrousí dost drobečků, abyste se nenudili, když už vás děcka na film vytáhla. Sami byste totiž pravděpodobně zrovna na tuhle pixarovku asi nešli.

Přehrajte si trailer Je totiž opravdu pro děti, jakmile to tak začnete brát, dávají všechna zjednodušení a všechny oslí můstky smysl. Zároveň ale nejde tvrdit, že by Pixar do druhých Příšerek nedal srdce a nechal jen renderovací farmy. aby na trh vyplivly další důvod, proč kupovat nové pajďuláky a vůbec všechen plyšový merchandising. Ne, Univerzita je místy dojemná, místy k popukání a místy doluje slzičky. Jenom prostě nejede tak moc nadoraz, jak jsme byli ještě před pár lety zvyklí. Je to tím, že s pokračováními zmizela spontánnost, nebo Pixar pod tlakem hlavounů musí mířit na co nejširší publikum, a proto jeho filmy pozvolna mutují v univerzální produkt, který nikoho neurazí, ale v důsledku ani nenadchne. Nerad bych se za pár let dočkal amarounů, jejichž chuť je jen vzdáleně povědomá, a které se hezkým vzhledem snaží zamaskovat svůj skutečný původ. Univerzita pro příšerky je solidní. Má pro vás to slovo příliš neutrální barvu? Pro mě ano. A vím, že víc než co jiného chci teď vidět první díl. I když se musím přiznat, že se trochu bojím si ho pustit.