Svého času byl Jan Hřebejk na špičce českého filmu, a to z hlediska kvality i diváckého zájmu. To první šlo v poslední dekádě dolů, zatímco to druhé nikoli. Proto asi nikdo nečekal, že by Hřebejk přišel s nějakou zásadní změnou ve své tvorbě. V posledních letech ale překvapivě experimentoval a ne vždy úspěšně. Drama Učitelka ho vrací zpět do 80. let, kde v minulosti nejednou zabodoval. A platí to i teď?

Začátek osmdesátek, tuhá normalizace. Nová třídní učitelka (skvělá Zuzana Mauréry) zneužívá svého postavení v komunistické straně k tomu, aby využívala rodiče a děti k plnění svých přání. Z nich si nejvíce zapamatujete standardně dobrého Csongora Kassaie a sympaticky buranského Martina Havelku, kteří se rozhodnou proti těmhle nespravedlnostem vystoupit. Svolá se rodičovská schůze, z níž se retrospektivně dozvídáme různé pohledy rodičů na učitelčino chování. V promluvách jednotlivých rodin se odráží jejich vlastní motivace a vztah k socialistickému zřízení. Budou mít nakonec navrch zastánci neortodoxní kantorky, nebo hrstka jejích odpůrců?

Při pohledu na tenhle základní příběh vypadá Učitelka jako slepenec motivů z Pupenda (normalizace a jak v ní přežít), Musíme si pomáhat (využívání druhých) a Dvanácti rozhněvaných mužů (hádky i argumentace dichotomizované skupiny). A nejen vypadá, ono to tak skutečně je. Tentokrát se Hřebejk do žádných eskapád nepouštěl a dokázal, že v bezpečném retru je mu dobře.

Našince zarazí, proč se film odehrává na Slovensku a je ve slovenštině s (převážně) slovenskými herci. Původně se totiž jednalo o malou produkci pro slovenskou televizi, až později se objevil nápad přetavit dílo v celovečerní film. Finanční ambice proto nebyly velké a s žádnou velkolepostí nepočítejte. Hřebejk si perfektně vystačí s napjatou atmosférou v pár interiérech.

Oproti vychtěným komediím nesoucím se na vlně tužeb po hořkosladkých filmech ze života i přeumělečteným experimentům z posledních let v Učitelce převládá jistá Hřebejkova režie, která se nepouští do zbytečných eskapád a nechává vyniknout hlavně Jarchovského scénář. Vzhledem k důrazu na postavy a jejich (ne)morální postoje je to jedině dobře. Jako stísněné a trochu minimalistické drama o minulém režimu Učitelka funguje, a to vůbec není málo.