Auru komediální tutovky a chytrého filmového baviče, jemuž publikum nadšeně zobe z ruky, dokázal Jan Hřebejk během několika posledních měsíců úspěšně prohospodařit, návrat do starých dobrých šabachovských vod lzee proto pochopit velmi snadno. Jede se na jistotu – z pohledu diváků i tvůrců samotných. Devadesátá léta tu mnohem víc vypadají jako roky před revolucí, do repráků nostalgicky vyhrává kytara, až se musí člověk proplesknout, aby si nezdřímnul u Pupenda 2. Styl „Hřebejka a jeho přátel“ rozpoznáte z leckteré kamerové jízdy, z nálady vznášející se nad skořápkami, z prověřených hereckých hvězd – od Polívky, přes Schmitzera, až po Formana -, ale i z obyčejného šatníku, který je tu zase hodně tlačený na sílu skrz šusťákovky a podivné paruky. Trailer samotný ničím neurazí, příjemného feelingu, který se po čase rozmělní, je ale škoda. Po jeho zmizení zůstanou v hlavě divné ataky bránice (fór s udicí... wtf?) a fyziognomie režiséra Jakuba Koháka, který by prostě musel hrát vlka v hrané adaptaci Jen počkej, zajíci (kdyby už nevznikla, jak mě upozornili zkušenější kolegové :-). Jinak u mě nic moc. Z upoutávky se mi zdá, že mi nové louhování starých příměsí nemá co nabídnout. Ortodoxní hřebejkovci ale půjdou najisto. Jako by jim totiž někdo před očima strčil do mlýnku Horem pádem s Pupendem a chvatným točením z něj vymáčkl U mě dobrý. Je to dobře, nebo ne?