Poslední rok nebyl pro Owena Wilsona zrovna dobrý. Darjeeling s ručením omezeným podle očekávání komerčně propadl, cameo v Noci v muzeu se za významnou roli rozhodně považovat nedá a nepovedený pokus o sebevraždu ukázal do té doby bezproblémového sympaťáka s obrovským nosem v poměrně nepěkném světle. Tvrďák Taylor měl být pro Wilsona pomyslným nakopnutím kariéry, bohužel film u kritiky i u diváků poměrně propadl. A i když je mi to líto, stalo se tak po právu.

Film ale nebyl studenou sprchou jen pro Owena Wilsona. Možná, že ještě větší starosti udělal Juddu Apatowovi a jeho bandě. Tvůrci Zbouchnuté, Superbad a Čtyřicetiletého panice totiž tvrdě narazili a zjistili, že nedokáží prodat publiku všechno. Od zmíněných filmů se ale Tvrďák Taylor dost podstatně liší. Na rozdíl od výše jmenovaných komedií je příběh trojice šikanovaných kluků, kteří si najmou bodyguarda s vizáží bezdomovce, čistě rodinnou nebo možná dokonce až dětskou zábavou. A to je právě tím hlavním problémem. Scénář, za který je zodpovědný mimo jiné i Seth Rogen, by bez problémů mohl fungovat jako prequel Superbad. Máme tu podobné charaktery (tlouštík, brejlovec a prcek – všichni profesionální zoufalci) a není těžké představit si, že takhle nějak vypadalo dětství Jonaha Hilla a Michaela Cery. O McLovin`ovi nebudu ani mluvit.

Bohužel tím, že se věk hrdinů snížil, musely se změnit i scénáristické postupy a tady to začíná skřípat. Appatowovy komedie byly vždycky plné popkulturních odkazů a poměrně vulgárních dialogů, za kterými se skrývaly jednoduché životní pravdy. Bohužel třináctiletí kluci nemohou parodovat Roberta De Nira, bavit se Návratu do budoucnosti a mluvit u toho jako čistič veřejných toalet s třicetiletou praxí. Párkrát se sice typický appatowovský humor objeví, ale tvůrcům nejspíš až během natáčení došlo, že to, co funguje (a může fungovat!) u osmnáctiletých, u dětí zkrátka nejde. A až do závěrečných titulků se jim nepodařilo chybějící ingredience – tedy vulgaritu a popkulturní odkazy – ničím nahradit. A tuna žánrových klišé ve výsledky stahuje celý film dolů.

Všechno ale mohli zachránit herci. Owen Wilson už mnohokrát přesvědčil, že jako komik umí, ale většinou k tomu bohužel potřebuje parťáka. A ten tu není. Taylor samotný je poměrně nezajímavý kašpar, který není natolik vtipný, aby byl sám schopný utáhnout celý příběh. Z Wilsona sice pár hlášek a povedených fórů vypadne, ale bohužel to nestačí k tomu, aby se člověk při sledování Tvrďáka Taylora začal doopravdy bavit. On je ale možná problém už ve faktu, že Wilson tady hraje druhé housle trojici děcek. Trojici velmi nesympatických děcek. David Dorfman (zahrál si v americkém remaku Kruhu) tu sice dostává ze všech hlavních hrdinů nejméně prostoru, ale jeho naspeedovaný prcek je alespoň sympaťák, což se o kudrnatém tlouštíkovi a na první pohled divném hubeňourovi (jména si doopravdy nepamatuji) říct při nejlepší vůli nedá.

Avšak ne všechno je katastrofa. Velkou pochvalu si zaslouží Alex Frost, jehož školní terorista Filkins zosobňuje ty nejhorší noční můry všech slabých, tlustých a divných dětí. Rozhodně mu nechybí charisma a když mlátí o pět let mladší spolužáky, evidentně si to užívá. Slušnou práci navíc odvedl i režisér Steve Brill. Ten už za sebou pár komedií s feelingem osmdesátých let má (naposledy povedené Nekecej a pádluj) a ví, jak se v žánru pohybovat. Scénář mu sice příliš nepomáhá, ale závěrečný souboj na zahradě je poměrně zábavný a Wilsonovo vydávání se za profesora také čas od času donutí člověka zasmát se.

Celkově je ale Tvrďák Taylor průměrný film až hanba a Owen Wilson si jím rozhodně kariéru nenapravil. Spíše naopak. Nepovedený scénář nabízí jen žánrová klišé, která zná snad každý. Už tak po dvaceti minutách bude člověk, jenž viděl v životě alespoň tři komedie, schopný odhadnout, jak bude děj pokračovat a jak to celé dopadne. Ústřední herecké trio si navíc divácké sympatie získává jen velmi těžko a při sledování filmu nejspíš bude mít většina lidí pocit, že o tu šikanu si chlapci prostě říkají. Tvrďák Taylor je zkrátka průměrná komedie, kterých jsou desítky. Všichni zúčastnění už natočili podstatně lepší věci a věřím, že po neúspěchu filmu Juddu Appatowovi a jeho bandě dojde, že by se měli držet toho, co umí nejlépe. Komedií, kde se na nějaké to „fuck“ ohled nebere. Rodinné filmy jim rozhodně tak dobře nejdou.