S Tronem to vždycky bylo složité. První díl z roku 1982 měl úspěch, ale zároveň reálně prodělal peníze, takže se pokračování téhle sci-fi kultovky začalo chystat až o dvě dekády později. Nakonec ho v roce 2010 dodal Joseph Kosinski a znovu nešlo o úplně jednoznačnou trefu do černého. U Disneyho ale i přesto naplánovali trojku (s režisérem a hrdiny dvojky), jen aby ji po neúspěchu Země zítřka hodili celou do koše.

V roce 2017 se potom začalo znovu s Jaredem Letem (nikdo netuší proč) a trvalo dlouhých osm let, než se výsledek vypiplal natolik, že může do kin. Ano, slovo vypiplal používám posměšně, protože jak už jste možná stihli zjistit, nový Tron rozhodně vypiplaný není. Naopak je až překvapivě odfláknutý a trápí ho řada problémů, které bych vám teď rád popsal.

Hned zkraje vás chci upozornit, že budu lehce spoilerovat – vlastně i proto, že byly upoutávky filmu extrémně nesdílné a snažily se nalákat jen na atrakce. Hej, tady jsou tronové motorky. Tady tronové jetpacky. A tady tronový tank! Neřešte nic jiného a utíkejte do kina! Když obrovský blockbuster tají většinu příběhu, často je to kvůli tomu, že se scenáristé zrovna nepředřeli. A u Trona to platí dvojnásob.

Film totiž začíná tím, že rychle shodí ze stolu hrdiny dvojky a vysvětlí, že firmu ENCOM legendárního Kevina Flynna (Jeff Bridges) koupily jakési sestry Kimovy, které nyní soupeří s jeho odvěkou konkurencí, hamižnými Dillinger Systems. Ty vede Julian Dillinger (Evan Peters), vnuk záporáka z úplně prvního Trona, jenž se stejně jako Eve Kim (jedna ze sester) snaží najít „permanentní kód“.

Co že to? Inu, MacGuffinem filmu je kratičký kód, který má digitálním výtvorům ze 3D tiskáren umožnit navždy přežívat v našem světě. Doteď se totiž udrží pohromadě jen 29 minut, což hatí plány zejména Dillingerovi, jenž chce prodávat vytisknuté supervojáky, kteří… pozor… jsou extrémně dobře zabezpečení a nemají absolutně žádnou šanci se vzepřít jeho rozkazům. Jak správně tušíte, ústřední digiterminátor Ares (Jared Leto) se vzápětí začne vzpírat Dillingerovým rozkazům a připlete se do cesty Eve Kim, která „permanentní kód“ potřebuje na něco úplně jiného.

Snad jsem toho neprozradil moc, ale tohle je vážně jen holý základ, který klidně mohl být v trailerech. Jen by holt diváci pojali podezření, že se blíží další archetypální příběh o tom, jak se „nelidská“ bytost snaží probojovat k lidštějšímu životu, zatímco se dvě korporace perou o to, jak by se měla využít přelomová technologie. Tron: Ares je bohužel přesně takový – dělá to, co jsme viděli mnohokrát předtím, ale nedokáže to odvyprávět nějak zajímavě nebo napínavě. Prostě se jen odškrtávají omleté zvraty a dialogy se drží na minimu, aby se mohlo řádit s motorkami a jetpacky.

Příběh je tak opravdu jen vyprázdněná šablona, postavy jsou na tom pochopitelně dost podobně (ve filmu je i Dillingerova matka s tváří Gillian Anderson, která synovi akorát neustále říká, že je neschopný idiot) a veškerá nastřelená témata visí ve vzduchu a nijak se s nimi nepracuje. Joachim Rønning (Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta) byl totiž očividně najatý jen na to, aby natočil co nejvíc třaskavých akčních scén.

A vskutku – jakmile se běhá, léta nebo jezdí, je Tron docela svižným popcornem, jenž táhne dopředu i dunivá hudba Nine Inch Nails. V IMAXu je to opravdu důkladný útok na všechny smysly a Rønning si dává hodně záležet, aby člověka zahltil natolik, že nad ničím nestihne moc přemýšlet. I přes tuhle kanonádu jsem si všimnul toho, že padouch celou dobu nevyleze z jediného hangáru, a že je vtipkující kámoš hlavní hrdinky scenáristickou zoufalostí. Většinu podobných myšlenek mi ale Rønning rychle udusal nějakým dalším supervozítkem, které vymyslelo disneyovské oddělení hraček (nechybí ani tronová loď!), takže jsem se dožil konce filmu bez zásadního traumatu.

Přehrajte si trailer Tron: Ares je tedy v jádru úplně neškodný. Je to hlasitý a barevný akčňák, který sice nepochopil výjimečnost ságy a přesunul většinu děje mimo digitální svět, zároveň však nabízí dost vzum, buch a wheee na to, aby neohrozil svou základní funkci bezmyšlenkovitě na dvě hodiny pobavit. Není tu moc bolestivých pauz nebo cringe momentů (to jen když se Leto pokouší o humor) a pobavilo mě, že dojde i na povinnou retro odbočku pro fanoušky původního filmu, kteří… jsou na prahu šedesátky a nepůjdou do kina na Trona 3 s Jaredem Letem?

Jak už to holt bývá, Disney se snaží mít všechno pro všechny a ve finále zaujme jen věrné příznivce dvojky (a ti po trojce jen plivnou, protože tu chybí „jejich“ hrdinové). Asi to mohlo dopadnout mnohem hůř, na druhou stranu tu máme zcela bezzubý studiový produkt, jenž Trona jako značku určitě nenakopne, ani neoslní libovolnou generaci diváků. Za týden každý zapomene, o čem celé vlastně bylo, a u Disneyho budou dalších dvacet let přemýšlet nad tím, jak to všechno zrebootovat v ještě víc „young & cool“ podobě. To už se ale budu blížit k šedesátce a recenzi napíše věčně mladý Jokolo, ok?

Film probíráme v MZ Live: