Fakt bych rád věděl, jestli ty názvy Martinu McDonaghovi někdo kontroluje. Protože já když napíšu na MovieZone téma s neutrálním názvem, do pěti minut mám na telefonu Civala, který mi ho šperkuje. A je to tak dobře, pokud se tedy člověk při takovém "vylepšování" neutrhne příliš ze řetězu. U McDonagha mám ale pocit, že to zafungovalo jen u slabších Sedmi psychopatů, zatímco V Bruggách a Tři billboardy kousek za Ebbingem mají názvy spíš odrazující, splachující spolu s plakátovou kampaní divákův zájem předem. Ještě, že za tenhle film McDonagh fasuje jednu sošku za druhou, protože jinak bych zasáhnul jen festivalové publikum a fanoušky artových kin. A to by byla zatracená škoda. Já chci jít trochu štěstíčku naproti, takže konec běhání kolem horké kaše. Tyhle billboardy jsou někde mezi osmičkou a devítkou, ale kdo si potrpí na argumenty místo čísel, ten by už neměl na nic čekat. Lepší casting sypající odzbrojující dialogy totiž hodně dlouho v kinech nepotká. Ano, je teprve leden, ale až se seznámíte s tlupou obývající prdelákov jménem Ebbing, rychle pochopíte, proč se neostýchám používat superlativy. 

Tři billboardy kousek za Ebbingem: FOTOGALERIE

McDonagh si film opět napsal i zrežíroval, takže má nad výsledkem dokonalou kontrolu a může diváka až slastně klamat tělem. Co vypadá z úvodní desetiminutovky jako snad až banální maloměstské drama o zhrzelé matce, která hledá vraha své dcery, se nezadržitelným způsobem vymkne z kloubů. Rád bych zmínil, že je to ta nejlepší coenovka od Farga, pod kterou ale žádný z Coenů není podepsaný, jenže tím bych McDonagha urazil. Jeho styl se totiž od Coenů dost liší a nepodobá se ani seriálovému Fargu, které to filmové v mnoha ohledech překonává. Celovečerní coenovku samozřejmě se Třemi billboardy pojí Frances McDormand v hlavní roli, ale vězte, že tyhle dvě postavy by se od sebe nemohly víc lišit. 

Mildred má všechno tak neuvěřitelně na háku, že cvičí jak s místními pomlouvačnými babkami, tak s celým policejním sborem. A nejde přitom o postavu, která už nemá co ztratit, jak by naznačoval pronájem billboardů, na nichž se objeví ostré vzkazy šéfovi místních strážců zákona. Naopak, Mildred s každým dalším gestem jako by se chopila svého osudu pevněji a pevněji, většinou však na úkor ostatních postav. Právě McDonaghovo rozplétání na první pohled jednoduchých postaviček, je tak fascinující, že nebudete moci odtrhnout oči. Hra kočky s myší (tou divák zůstane až do úplného závěru) navíc kombinuje násilí s černočerným humorem. A to tak lehce, že si o tom Coeni v dnešní formě už opravdu mohou nechat jen zdát. Kdykoliv se Ethan nebo Joel dnes pokusí o srandu, cukají kritikům spíš ukazováčky na klávesnici než koutky úst. McDonagh používá humor jako sbíječku, co razí v dějovém schématu nečekané zkratky, a zároveň zatlouká do hlavy charakterové rysy jednotlivých postav. 

Jak Mildred ve své odhodlanosti, tak policejní šéf Willoughby ve své zoufalé situaci, ale i tupý a předpojatý strážník Dixon, jsou totiž tragikomičtí velmi osobitým způsobem. Divák je s nimi jako na houpačce, protože vnímá jejich světlé i temné stránky, které umí McDonagh tak houpat, že dokáže za potlesku publika některé charaktery otočit o stoosmdesát stupňů. Tři billboardy kousek za Ebbingem mají díky téhle záměrné dramatické sinusoidě neuvěřitelný spád a jsou plné neuvážených rozhodnutí, sobeckých voleb a vyložených průšvihů. Jenže Frances McDormand, Sam Rockwell a v menší roličce i nezapomenutelný Woody Harrelson své postavy osedlali tak neuvěřitelným způsobem, že se divákovi ve třetím aktu skoro vyšroubuje hlava, jak ho ten příběh vodí za nos a přináší další a další zvraty. 

Někdo bude filmu vyčítat až třeskutě bláznivou koncovku, ale v tu chvíli jste u opravdu tak pevně investovaní do postav, že jejich čím dál tím absurdnější pouť reflektujete jen čím dál tím širokoúhlejším úsměvem. Hlavně Mildred je ženská na zabití, ale ať hodí kamenem, kdo by nechtěl takovou mámu od rány, co se za něj bude rvát do posledního dechu. McDonagh to trefil do černého, přesně mezi festivalovou naléhavost a hloubku a neuvěřitelně lehkonohou pecku, kde si vychutnáváte každý dialog a každou interakci. Podobné filmy jsou jako lochneska, všichni o nich mluví, ale málokdo je viděl. Proč? Protože stejně jako v jižanském Ebbingu, i v lobby pražských multikin panují předsudky. Kdo by chodil na film s tak divně popisným názvem, oscarovými herci a ambicemi. To zas bude nějakej art z Varů, mámo. 

Přehrajte si trailer Jasně, z oslovení mámo/táto usuzujete, že mluvím o hloučcích, co vyhlížejí premiéru Čertovin, ale není pochyb o tom, že Ebbing bude odsunut do zapomnění i fanoušky všeho ostatního mainstreamu. Protože Mildred v monterkách před třemi billboardy kousek před Ebbingem prostě nebudí zájem. Mohl bych jí napálit devítku a zajistit jí těch pár desítek nerozhodnutých diváků, ale neudělám to. Je to prostě osm a půl. A kdo si tuhle perlu plnou "starých hodnot" nenajde, ten má prostě smůlu.