Letošní oscarový duel Tří billboardů a Tváře vody bohužel nebyl tak napínavý, jak by asi mohl. Když Martin McDonagh nedostal nominaci za režii, bylo víceméně jasné, že bude ten večer triumfovat Guillermo del Toro. Billboardy ale i tak urvaly dvě herecké ceny (McDormand a Rockwell) a potvrdily, že se na ně jen tak nezapomene.

Neříkám, že z nich bude tak populární trvalka jako z gangstersky V Bruggách, na níž se dá koukat pořád dokola. Příběh truchlící matky Mildred Haynes, která v malém Ebbingu svědomitě prudí policii i celé svoje okolí, je ale učebnicovým příkladem toho, jak se točí osobitá dramedie.

Zaprvé tu máte Frances McDormand, Sama Rockwella a Woodyho Harrelsona ve vrcholné formě (škoda, že se potkal s Rockwellem ve stejné oscarové kategorii). Zadruhé uvěřitelnou depku po brutálním úmrtí, která filmu dává hmatatelný podtext. No a zatřetí spoustu luxusně napsaných černohumorných dialogů, jež nezapřou McDonaghovy (velmi úspěšné) divadelní kořeny.

Z Billboardů se tak dají vytrhat parádní samostatné scény (návštěva otce Montgomeryho, vyhození z okna, cokoliv s Woodym...), zároveň se ale všechno skládá do tíživého celku, jenž překvapí hlavně působivým otevřenějším koncem. McDonagh holt nikdy nebyl filmařem, který by rád nabízel snadné odpovědi. A v Billboardech se zase snaží jít trochu hlouběji a veskrze se mu to daří.

V čem se naopak moc netrefil? Určitě by neškodilo lepší tempo a rozhodně mě zamrzelo, že se pořádně nevyužili herci v menších rolích. Najmout totiž Hawkese, Dinklage a Hedgese s tím, že se jejich postavy skoro nikam nedopracují, je totiž bolestivé plýtvaní. Samozřejmě chápu, že tu všichni slouží práci s hlavní hrdinkou. Přeci jen jsem ale čekal, že z nich McDonagh vyždíme o dost víc.

Drobným zklamáním se tak Billboardy nakonec nevyhnuly. Jako celek ale umí dojmout, pobavit i překvapit vždycky v ten správný moment, a jsem moc rád, že Tvář vody přejely alespoň na Glóbech a na Baftách. Snad si teď McDonagh zase nedá pětiletou pauzu. Za dva (maximálně za tři) roky bych totiž uvítal další ukázku toho, jak se má smutek správně míchat s údernými hláškami. (8/10)

Tři billboardy jsou malým projektem za dvanáct milionů dolarů, což obvykle znamená absenci bonusů. Tentokrát se nám ale poštěstilo, na českém disku totiž (kromě skvěle vypadajícího i znějícího filmu) najdete pět vystřižených scén, půlhodinový (!) dokument o natáčení a dokonce i McDonaghův oscarový kraťas Šestiraňák.

Je víceméně pravidlem, že vystřižené scény a zákulisní materiály zaostávají za servírovaným filmem. U McDonagha to ale neplatí, protože je vyházený materiál stejný nosný jako ten použitý (očividně se stříhalo jen kvůli tempu) a výlet na plac nevyplňuje jen obvyklé plácání po zádech. Herci naopak dost přesně popisují, proč je McDonagh tak schopný filmař, ze štábu vypadne nejedna zajímavost, a navrch se dozvíte, jak přesně se točilo vyhození z okna na jeden záběr.

Blůčko Tří Billboardů tak splňuje všechno, co si od něj člověk může přát (ano, i půlhodinový Šestiraňák je samozřejmě kvalita). A jelikož se povedl zejména celovečerní hlavní chod, s klidem ho můžu doporučit každému, komu se odhodlaná Mildred a loajální ňouma Dixon dostali po kůži a rád se s nimi ještě někdy sveze.

Obraz: 2.39:1 1080p (MPEG-4 AVC)
Zvuk: DTS-MA 7.1 anglicky, DD 5.1 česky
Titulky: české
Datum vydání: 23.5.2018
Cena: 268,- (DVD), 448,- (BD), 788,- (UHD BD + BD)

Za zapůjčení disku na recenzi děkujeme společnosti Filmgame.