Některé filmy jsou jako sýry. Musíte je nechat chvilku v hlavě, aby uzrály. A některé filmy jsou jako báječné sýry. Možná byste je měli nechat zrát, ale po prvním soustu si nemůžete pomoct a musíte je zfutrovat na posezení. Bratři Coenové zvládají levou zadní vyrábět oba druhy, a to dokonce souběžně. Scénář k černočerné komedii Po přečtení spalte prý vznikal ve stejném období jako Tahle země není pro starý. V pondělí, středu, pátek a neděli se po psacím stroji proháněl Javier Bardem se svojí jateční pistolí, po zbytek týdne vládnul Brad Pitt s nebezpečně vyhlížejícím afrem.

A světe div se, funguje obojí. O Oscary se možná fargovsky laděná novinka přetahovat nebude, ale když jí věnujete trochu svého času (rozjezd je coenovsky pomalý), začnou se kousky mozaiky sbíhat na ta správná místa s jistotou golfového úderu Tigera Woodse. Každý míček má svou jamku a i když se zpočátku zdají některé zbytečné, musíte si jen uvědomit, že Coeni jsou o pět kroků před vámi. John Malkovich jako věčně rozmrzelý agent CIA na penzi, Frances McDormand opět spekulující o tom, jestli z náhodně nalezených "pokladů" (tentokrát spíš podkladů) nepůjde něco trhnout, a Brad Pitt jako její mírně přihlouplý, ale za všech okolností stylový kumpán. Tahle trojice rozehrává partii, která by mnohým scenáristům vystačila na tři celovečeráky, ale když do toho zamícháte George Clooneyho, příležitostného sukničkáře a kutila, jež hodlá spasit svět tajuplným vynálezem ve sklepě, začnou se rýsovat jednotlivé vrstvy, ve kterých se pečlivě načrtnuté figurky pohybují jako ryby ve vodě.

Což může být pro někoho problém, protože zatímco z ukázek se film tváří jako oddechovka ve stylu Lupičů paní domácí nebo Lebowskiho, ve skutečnosti má mnohem blíž k vážnějším coenovkám (viz zmíněné Fargo), čemuž odpovídá i pomalejší tempo a nutné dialogové "cintání", které ovšem páni autoři v závěru skvěle zúročují a v poslední zatáčce plavmým smykem předjíždějí veškerá divácká očekávání. Zkrátka jim to tam zase spadne, i když zdaleka ne ve stylu, reprezentovaném Pittovou postavou. Sjížděcí hlášky i fuckování jsou použity s mírou (jen šedesát kousků, na Coeny rozhodně podprůměr) a charakterová pnutí jednotlivých postav jsou tu ve službách děje, nikoliv pro zasmání. I když Clooneyho "rozkrokřeslo" mě bude ve spánku strašit ještě dlouho. Docela by mě zajímalo, koho tahle ztřeštěnost napadla.

Potenciální odpověď na tuhle otázku se samozřejmě vnucuje. Mohl s tím přijít sám Clooney. Po přečtení spalte totiž drží v ruce dvousečný meč. Scénář byl od začátku sepisován na tělo konkrétním hercům (s výjimkou Tildy Swinton), takže chemii máte zaručenou předem a tak si např. střetnutí Pitta s Clooneym můžete vychutnat naplno. Výborný nápad, výborné provedení, ale zdá se, že scénář se pod tlakem hereckých osobností a přehnaných očekávání stal pískovištěm nápadů, přičemž spousta z nich vede tak trochu do ztracena.

I při relativně skromné stopáži (96 minut) se člověk neubrání pocitu, že filmu by slušela pevnější ruka, jasně patrná v poslední čtvrhodině, kdy se všechno vytřídí k všeobecné spokojenosti. Některé linie sice zůstanou na ocet, ale vynikající J.K. Simmons tenhle "chytrý film o hloupých lidech" zarámuje se samozřejmostí, která vyrazí zbraně i z ruky těch nejpřísnějších kritiků. Přesto dloubu, protože se tu až příliš sebevědomě útočí na laciné divácké body. Nic proti statečnému přehrávání Brada Pitta a hláškám o tom, že plastické operace zaženou všechny životní splíny, ale tenhle film jde příliš do hloubky, než aby se pak mohl tvářit roztomile povrchně. Průšvih je, když tam dole nic nenajde. To se to musí oklikou zakecávat. A stylové vytáčky jsou pořád jenom vytáčky.